Nejde jen o ženy. Péče o děti je věcí nás všech
Další osobní dopis Olgy Richterové, místopředsedkyně Parlamentu za Piráty.
Mám dvě menší děti, štěstí na skvělého muže i podporující rodinu. Navíc jsem zvolená za pražský obvod a v Praze je jak Parlament tak můj domov. I přesto je slaďování práce a péče někdy samozřejmě pořádně náročné. Moje práce je nepředvídatelná, jednání jsou někdy do osmi večer, jindy do půlnoci, míchají se víkendy a svátky. Proč o tom ale mluvím. Spousta jiných profesí potřebuje pracovat na směny, zaskočit za nemocné kolegy, vykrýt špičku… Zaměstnavatelé si stěžují, jak těžko hledají kvalifikované lidi. A současně žijí v Česku desetitisíce až zhruba sto padesát tisíc žen, které chtějí pracovat (na různě malé úvazky), ale nemohou, protože stále většinově chybí kvalitní systém péče o malé děti.
Neseme si mentální balvan v sobě
Co s tím? Náš společný mentální balvan je podle mé zkušenosti v tom, že to je na ženách. A ještě zejména těch, kterých se téma aktuálně týká. Ale to je ta potíž! Péče o děti nemá být téma jen části populace, ale nás všech. Společnost funguje jako celek, a rodiny s dětmi jsou ty, které vytvářejí budoucnost. Navíc je zřejmé, že potřeby žen, které pečují o malé děti, se ve vztahu k práci nedají vyřešit jen předpisy a zákony, protože ty jednak nikdy nebudou dokonalé, ale hlavně nepostihnou všeliké jedinečnosti a unikátní možná uspořádání. Klíčem je za mě obecně kultura chování vůči rodičům malých dětí a očekávání, která vůči nim zaměstnavatelé i společnost obecně mají.
S Michaelou Bauer, členkou představenstva ČSOB na setkání o flexibilní práci. Téma osobního dopisu :-)
Vidím tři pilíře
Změna přístupu je zásadní pro (i) firmy, (ii) samotné rodiče i rodiny jako celky, ale také (iii) pro stát. Pro rodiny čistě prakticky - kvůli uchování kvalifikace, pomoci rodinnému rozpočtu, lepší kariéře do budoucna. Ale i proto, aby na mužích často nebyl takový tlak jako na jediného vydělávajícího a aby se ženy necítily tak osamělé a bez možnosti volby. A v takovém stavu bezmoci se mnozí cítí lapeni. (A jiným zase jasné rozdělení rolí vyhovuje a to je v pořádku, jen na ně nemíří tento text.)
Jak tato změna přístupu pomůže státu? Málo se to ví, ale usnadněním zapojení rodičů na trh práce je možné státní kasu posílit až o 15 miliard ročně skrz daně a odvody. A to i po odečtení nákladů na školky či dětské skupiny. Dlouhodobě pak lépe vydělávající ženy, jimž se plat či mzda tolik nepropadly kvůli mnohaleté kompletní přestávce, také do státního rozpočtu odvedou více.
A jak to pomůže firmám? Uvedu příklad, proč někteří zaměstnavatelé rodiče opečovávají už dnes. Konkrétní velká pobočka jedné velké banky v Praze má svou vlastní školku (resp. dětskou skupinu). Vedle toho nabízejí programy pro rodiče včetně toho, že i ženám na rodičovské zvyšují plat a kariérně s nimi pracují. Včetně růstu - tedy povyšování i během rodičovské. A díky celkové promyšlené rodinné politice, která pochopitelně stojí nějaké peníze, firma v celku spoustu peněz ušetří. Jak to? Oproti zhruba 60% žen, které se po rodičovské průměrné vrací v bankovnictví do předchozí pozice nebo k předchozímu zaměstnavateli, u dané banky je to 80% žen. Ve velkých číslech tedy třeba 150 lidí ročně, které nemusí HR oddělení hledat, ale kteří po rodičovské nastoupí nazpět a neodejdou jinam. A to se vyplatí - finančně prý v řádu milionů. Až tak drahé je hledání kvalitních lidí.
Popsala jsem tři pohledy na výhody takového slaďování. Ovšem zpět k rodinám. Cílem je svobodná možnost volby pro ženy i muže, kdy se i ten druhý (nejčastěji muži) může intenzivněji zapojit do péče o své malé děti. O tom podrobněji zase někdy příště.
Teď mě zajímá, co na to říkáte. Povede se to u nás? Zkoušeli jste to? Napište mi. Skvělý výkop k tomuto tématu v minulých týdnech udělala iniciativa Mumdoo, snažím se síťovat co nejvíc lidí, které slaďování práce a péče zajímá. Budu ráda i za tipy, s kým se spojit dál.
Vaše Olga
Líbí se vám můj osobní mail? Sdílejte, reagujte, ptejte se 🙂