Rovnost buď je, nebo není. Žádné šidítko práva nenahradí

Čemu říkám šidítko? Novele zákona o registrovaném partnerství od lidoveckého poslaneckého klubu. Podle tohoto návrhu KDU by mělo ze zákona vypadnout slovo „registrované“, změna by se měla dotknout také majetkových poměrů. Návrh ale vůbec neřeší rodičovská práva. Proto šidítko.

Sám spoluautor novely, pan poslanec Navrátil, říká, že chce narovnat všechna práva stejnopohlavních párů. S výjimkou těch, která se týkají dětí. Proč s touto výjimkou? Každá výjimka znamená NErovnost pro ty děti. Pro ty, kdo žijí s dvěma mámami nebo dvěma táty, pak nejde o žádné narovnání. Duhové rodiny tu přitom jsou. Existují. A žijí v právním poloprázdnu. Co jiného to je, když biologický rodič může zemřít, být dlouhodobě vážně nemocný, a jeho dítě nemá pořádný právní základ pro to, aby zůstalo ve své rodině. V rodině, kde žije celý život, ale ti, co se o ně starají, nejsou podle práva jeho rodiči. Totéž se děje, pokud překročí hranice Česka: opět žádná práva. Někdy jsou problémy i při odletu na pouhou dovolenou s tím druhým. Nedokážu jako máma pochopit, jak se někdo může zaklínat právy dětí a přitom v těchto případech na děti vůbec ohled nebere. Kdo z nás ví, jakou orientaci bude mít naše dítě? Nikdo nevíme, když se nám človíček narodí, co má ve vínku. I proto takové šidítko odmítám.

Jsem ochotná přistoupit na mezikrok. Jiný název, ale zachování všech práv. Manželství a partnerství jako totožný institut. To je kompromis, rovnost zachovává, a odlišný název vnímám jako dočasný. To je velký posun oproti lidoveckému návrhu, který duhové rodiny pomíjí.

Rovné povinnosti a rovná práva. Nemůžeme mluvit o rozvinuté demokratické společnosti, když po jedné skupině lidí chceme totožné jen ty povinnosti. A naopak. Pokud jednu skupinu vyčleníme z rovných práv, a to se aktuálně děje, kde je záruka, že si někdo někdy nevybere skupinu další? A bude upírat rovná práva i jí. Toho bych se obávala. Chci, ať se posunujeme dopředu, ne nazpět.

Vaše Olga