Nenávist je věčně hladová. Je jako obluda, která roste každým soustem, tedy slovem, činem, nenávistnou myšlenkou. A v naší realitě je nenávist zmnožovaná na řadě sociálních sítí. Až si jí už nejde nevšimnout.
Tohle není abstraktní filozofická úvaha. Mám na mysli nenávist vůči menšinám či určité skupině lidí. A vycházím z dat o útocích na LGBT+ lidi v Česku. Ale za LGBT+ můžeme klidně dosadit jinou skupinu: “bohaté”, zrzavé, ženy, cizince nebo Romy. Nenávist je přelétavá a hladová. Nikdy nevíme, koho si vybere. Toto jsou ale informace týkající se sexuálních menšin.
❌ V roce 2023 zažilo 63% lidí z LGBT+ komunity v České republice nějakou formu obtěžování, včetně výhrůžek násilím nebo urážlivých komentářů. Toto číslo je nejvyšší ze všech zemí EU.
❌ V roce 2022 dosáhl počet případů násilí zaměřeného na lidi kvůli jejich sexuální orientaci nebo genderové identitě v České republice smutné rekordní úrovně. V první polovině roku 2023 bylo zdokumentováno již 60 incidentů.
❌ Studie ukázala významný nárůst anti-LGBT+ projevů politiků, ze 43% v roce 2018 na 71% v roce 2023.
To všechno píšu proto, že mě velmi znepokojily poslední dva případy.
Zápasník Samir Margina nedávno na pražské tiskové konferenci organizace bojových sportů Clash of the Stars vyhrožoval sexuálním menšinám zabitím. “Budeme vás lovit, budete lovná zvěř!” reportovala média. Celý ten projev byl úplně šílený.
Poté, co mu organizace zakázala zápasit a policie se začala zabývat jeho výroky, řekl: „Je to promo. Umím dobře promovat zápas a bohužel mi pár slov ulítlo, ale nemyslel jsem vážně to, že bych někoho podřízl nebo bych do někoho bodal.Proti slušným homosexuálům nic nemám a určitě bych nikoho nezabíjel. Nechci jít sedět, když mám takhle rozjetou kariéru.“
Ne, to není promo. A ani to nepůsobí jako skutečná lítost. Je to čistá nenávist beroucí zpátečku v obavě z důsledků. Na video, kde to říká, se může podívat každý sám, ale já mu tady nechci dělat propagaci.
Druhý případ? Nezletilý Čech chystal útok na bratislavský Pride. Tedy převedení nenávistných slov do nenávistného násilí. Policie jej zadržela.
Nemůžu si v té souvislosti nevzpomenout na skvělou knihu oceňované autorky, akademické výzkumnice a řečnice známé svými odbornými znalostmi v oblasti online radikalizace, konspiračních mýtů a ohrožení demokracie Julie Ebner. Ta kniha se jmenuje “Going dark”, přečetla jsem ji jedním dechem.
Ona sama infiltrovala řadu radikálních skupin online a někdy i offline, včetně neonacistů i radikálních islamistů, a vnímala i to, jak na ni silně ta online masáž skupiny působí, navzdory jejímu vnitřnímu přesvědčení, které se samozřejmě liší. Ten sofistikovaný a soustředěný proud nenávisti člověk úplně otupit nedokáže. Zdá se, že nikdo není zcela imunní.
Navíc stačí, aby člověk neměl jiné přátele či jinou sociální skupinu, s níž by byl v denním kontaktu, a která by nějak korigovala jeho názory nebo směr, kterým se ubírá. Vypadá to, že zůstat osm měsíců v “králičí noře” internetové diskuze nějaké radikální skupiny stačí pro radikalizaci. I když navenek fungujete “normálně” a chodíte do práce nebo do školy. Kdo může říct, že by obstál? Novinář Zeitu se na pouhých šest dní nechal krmit obsahem na Tiktoku, a popsal ho s tím, že algoritmus mu začal okamžitě servírovat machistický a pak i vyloženě fašizující obsah.
Dávám sem obrázek, protože mi přijde příznačné, že i o této radikalizaci se dozvídáme ze… sociálních sítí. Každý podle té bubliny, v níž se pohybujeme.
Silvie Lauder se tématu věnovala nedávno, na mě text vyskočil, když jsem si dělala dodatečnou rešerši k tomuto dopisu.
Jak to říct jednoduše? Přituhuje. Nenávist má pořád větší hlad. Můžeme mluvit o svobodě, o zdánlivě přehnané politické korektnosti, jenže každý nenávistný příspěvek probouzí další, ještě silnější vyjádření. A od slov k činům pak už v rozjitřené atmosféře nebývá daleko. Vzpomeňme na bratislavskou Tepláreň a dva zavražděné mladé lidi.
Umíme si představit, jak asi je lidem, kteří jsou terči takových útoků? A to nejen na sítích? Lidé, kteří kola nenávisti roztáčejí, na ně určitě ohled neberou.
Přesto pořád věřím, že lásky je víc. Není tak hlasitá jako nenávist a není hladová, láska víc dává, než že by potřebovala “požírat”. Ale… taky máte pocit, že se něco děje? A co s tím? Napište mi.
Vaše Olga