Nedávno jsem četla, že konec prázdnin a návrat do školy způsobuje stres - jako každá změna. A to, jestli bude návrat do školy pozitivní, nebo negativní, ovlivňují předchozí zkušenosti dítěte se školou a lidmi v ní. No, nejsem už dávno dítě a z politiky jsem na lecjaké zkušenosti zvyklá 🙂 A víte, že se na ten intenzivní pracovní podzim vlastně dost těším? Čas s rodinou, u našich, s dětmi byl fajn, ale stejně jsem se opakovaně přistihla, jak i v hodinách mimo online porady, mimo pracovní výjezdy nebo vyřizování mailů, myslím na to, co se zlepšilo, a měla jsem na tom podíl. A v čem dalším usiluju, aby se to pohnulo, a těším se, až se rozpohybované záměry podaří zrealizovat. Stává se vám to? Máte být “vypnutí” a odpočívat a šup, hned je tam myšlenka na práci. 🙂
I pracovně tohle ale byly dobré prázdniny.
👉 Už během léta vstoupila v platnost nová hygienická vyhláška. Podle ní se řídí dětské skupiny a školy a hlavně konečně umožňuje principiální, obecnější přístup k různým prostorům. Prostě zjednodušujeme.
👉 Sociální služby leckde mají zoufale málo lidí. Přitom je to smysluplná a důležitá práce. Proto novinka v zaměstnávání v sociálních službách narovnává podmínky do podoby známé ze zdravotnictví. Zkráceně, šlo o jiný přístup k bezúhonnosti, který blokoval zaměstnávání. Teď už ne.
👉 Postupujeme dál i v realizaci antibyrokratického balíčku, konkrétně na zrušení povinného rozvrhování dovolených se významně podíleli jak naše náměstkyně Zuzana Freitas tak samozřejmě ministr Michal Šalomoun, jehož téma to bylo. A takovou dobu trvalo to zrušit…
👉 A mám obrovskou radost z prosazení 4+ stupně příspěvku na péči, tedy z vyššího příspěvku pro lidi, co jsou ve svém prostředí v domácnosti a přitom naprosto odkázaní na pomoc ostatních. Měsíčně nyní tito nejvíce potřební dostávají 27 tis. Kč. Dlouhodobě jsem zastánkyně toho, aby lidé mohli opravdu zůstat doma a nemuseli jít do instituce a tohle je významný krok na cestě.
Přitom to všechno může působit jako malé posuny. Úhlem pohledu. Když stoupáme na vrchol hory, většinou si pamatujeme ty kroky přímo pod vrcholem, ale bez těch po cestě by žádné zdolání nejvyšší mety nenastalo. A zlepšování života lidí, zjednodušování, práce v sociální oblasti ani žádný pomyslný vrchol nemá. Prostě, počítá se každý jednotlivý schod vzhůru.
A že jich ještě zbývá, namátkou:
👉 Dětské skupiny, včetně nové služby, sousedských dětských skupin, přijdou na řadu hned zkraje podzima. Během léta se s řadou dalších věnujeme ladění všeho, co může být s touto “Tagesmutter” službou SDS spjaté. Ať je co nejjasnější, jak postupovat. Je to spousta detailů, které doufám povedou k co nejlepšímu výsledku. Službu díky spolupráci s naší Hanou Hajnovou pilotuje kraj Vysočina.
👉 Zákon o podpoře bydlení. Takový základ, který má každá normální země. Debaty k němu budou probíhat také na podzim. Opět procházím argumentáře, připravuju akce, konkrétní ověřená čísla, díky nimž jsou navržené jeho jednotlivé části, zkušenosti ze 70 míst napříč ČR. Věřím, že se nám podaří namíchat vyvážený mix, včetně úprav směrem k pronajímání.
👉 A samozřejmě sociálně-zdravotní pomezí. Téma životního významu pro každého, kdo je odkázaný na pomoc ostatních, ta ale v domácím prostředí často není k dispozici třeba o víkendu nebo ve svátky.
A už 9. září chystám ve Sněmovně kulatý stůl na téma: „Hranice péče: Interakce mezi sociální a zdravotní péčí na příkladu zkušeností konkrétních pacientů a jejich rodin“.
Ano, jde o lidi se zdravotním postižením či chronickým onemocněním, kteří nemohou z důvodu potřeby určité zdravotní péče čerpat potřebnou podporu sociálních služeb. A samozřejmě rodinní příslušníci zajišťující nepřetržitou péči o člena rodiny se závažným zdravotním postižením potřebují odlehčit. Dnes jsou přetížení. Jsou to příběhy, které musíme přetavit ve změnu legislativy. Ale týká se to i škol, pokud máte dítě, co musí pravidelně brát léky nebo má třeba cukrovku a musí si píchat inzulin. A stejně tak krátkodobých stavů, kdy v sociálních službách nemohou ani nakapat kapky do očí. Natož dodat tekutinu přes peg. Přitom, spousta lidí s pegem žije v běžné domácnosti, a tam s obsluhou pegu pomáhají i děti, protože to je zvládnutelné a bezpečné. Cílem kulatého stolu a mojí snahy je, ať tedy poskytovatelé odlehčovacích služeb také mohou provádět ty činnosti v péči, které doma provádí rodinní příslušníci nebo jiné osoby blízké. Vleče se to přitom roky. To budeme řešit. A snažit se zjednodušit. Skutečně pomoci. S náměstkyní Zuzanou Freitas máme konkrétní vizi, jak na to.
O dětském ombudsmanovi, který také půjde v procesu dál, a flexibilní novele zákoníku práce ani nemluvě.
Takže: jsem zpátky, připravená na značkách, chtělo by se napsat. 🙂 Ale vážně. Dovolená pomohla, i k tomu, abych si spoustu věcí lépe promyslela, s odstupem, a je to fajn. Načerpala jsem sílu, doplnila zdroje inspirace, a zase se zapojuju do kolotoče jednání a návrhů a prosazování a dohadování a kompromisů, protože to je moje práce. A mám ji ráda, když vidím, jak stoupáme po těch jednotlivých, zdánlivě někdy malých schodech. Ale zdání klame.
Moje závěrečná otázka je právě na ten pocit. Taky se po dovolené cítíte “nakopnutí” do dalšího? Nebo máte pomalé otrávené rozjezdy? Napište mi. A díky i za slova podpory, která posíláte. Moc mě posilují.
Vaše Olga