Dobrý den,
mám tu od vás další otázku, která je na pomezí pracovního a osobního života.
Máš zkušenosti s dobrovolničením? Co ti to dalo?
Dobrovolnictví považuji za základ občanské společnosti. A díky zkušenosti s dobrovolnickou prací svojí i ostatních lidí jsem tím, kým jsem.
Když to vezmu popořadě - chodila jsem mnoho let do skautu a užívala si dobrovolnickou práci všech dospělých a dospívajících, kteří nám chystali program. Ve druháku na gymplu jsem byla na studijním pobytu v Německu, mí sourozenci v jiných zemích, vše hodně opřené o dobrovolnictví. Doma jsme se stali hostitelskou rodinou, která rok zadarmo hostí a stará se o mladého člověka z jiné země. A na oplátku je bohatší o perspektivy z Japonska či Německa. Dobrovolnictví jsem viděla všude kolem sebe. Koneckonců i moje angažovanost v politice ze začátku vyžadovala hodně dobrovolných hodin práce.
A jestli jsem se někdy přímo zapojila v nějaké neziskové organizaci? Dobrovolničila jsem např. pro plzeňskou organizaci Festina Lente, která pořádá putovní tábory pro lidi na vozíku s různým stupněm postižení. Trávili jsme společně týden putováním krajinou a společnými silami zvládali desítky kilometrů a různé náročné situace. A že jich bylo! Napsala jsem o této zkušenosti několik blogů, tak jestli vás zajímá zkušenost „tlačičky“ a nebo chcete vědět, kdo je to neofyt, můžete se začíst. Byla to skvělá zkušenost. Pot, slzy a smích v jednom.
S dobrovolnictvím mě vždy napadá otázka, jestli to člověk dělá víc pro sebe nebo pro ostatní. Jak to máte vy?
Přeji vám hezký týden.
Vaš Olga