Střet zájmů. Popíšu konkrétní změnu, kterou chystáme (od schůzek s příslušnými úředníky, po připomínkování zákonů). Nejdřív ale: co si pod “střetem zájmů” představujete vy? Já nitky, za něž někdo může tahat pro svůj osobní prospěch a naruší tak třeba férovou politickou soutěž. Nebo výsledek výběrka, které ve veřejném zájmu měl vyhrát někdo jiný.
A jak se tyhle nitky mohou spřádat na nejvyšší politické úrovni? Teď popíšu věc, kterou jsem sledovala nejdřív na Itálii, když tam vládl Berlusconi. A na níž mi z hlediska odolnosti české demokracie velmi záleží.
Pokud třeba premiér nebo jiný vysoký politik vlastní třetinu médií v zemi, je ve střetu osobních a veřejných zájmů. Jak? Třeba tak, že jím vlastněná média ukazují jen určitý obrázek daného politika. Takový, který je příjemnější majiteli. Ale neslouží plnému informování veřejnosti. Někdy tohle funguje celkem zjevně, jindy více skrytě (zejména upozaďováním určitých témat), ale těžko se politikem vlastněná média ubrání tomuto zkreslení. Totéž platí v případě různých dotací. Střetem zájmů je to, když politik sám sobě schvaluje dotace pro vlastní firmy, ale také pravidla pro dotace, které pak jeho firmy mohou čerpat. Za minulé vlády šlo i o případ ministerstva zemědělství.
Ostatně proto jsme jako Piráti prosadili protikorupční zákon, který výrazně omezuje střet zájmů u vysoce postavených politiků, protože je skutečně vymahatelný. Nejlépe o tom svědčí činy: K prodeji Mafry došlo!
Teď ale v rámci změn zákoníku práce sleduju spolu s dalšími jiný problém. A taky se týká střetu zájmů. Dnešní znění zákona zakazuje státním zaměstnancům nebo zaměstnancům ve veřejné sféře být členy orgánů podnikajících právnických osob. Přesněji: “… nesmějí být členy řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost”.
Takové ustanovení vyvolává v praxi značné problémy, zejména u špičkových a zkušených odborníků, kteří chtějí pracovat pro stát na částečný úvazek či na dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr, a současně si chtějí zachovat další aktivitu, třeba podíl na řízení neziskové organizace. I ta totiž může vyvíjet třeba i nepatrnou vedlejší podnikatelskou činnost.
Ve zkratce. Nemáme možnost zaměstnat ve státních službách lidi, kteří by se státu fakt hodili. Dva příklady z praxe:
- Špičkový akademik má zájem pracovat pro Úřad vlády na půl úvazku, měl by koordinovat spolupráci státu, průmyslu a akademického sektoru v oblasti supermoderních počítačů. Jenže, aktuálně jej nemůžeme přijmout do pracovního poměru (a to ani na DPČ), protože je ve správní radě výzkumné instituce, která mimo jiné i podniká.
- Bývalý úspěšný podnikatel má zájem pracovat jako poradce ministra. Nelze s ním však uzavřít DPČ, protože je členem správní rady zapsaného ústavu (de facto neziskovky), který ročně vydělává nízké desetitisíce na provoz svého webu.
Tímto ustanovením se tedy dnes připravujeme o kvalitní lidi. Zbytečně nemohou nic systematicky dělat pro stát. Jako řešení navrhujeme (1) buď tento zákaz úplně zrušit, a nahradit třeba ohlašovací povinností, aby se předešlo střetu zájmů, (2) anebo nastavit pravidlo, že:
“… mohou být členy řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost jen s předchozím písemným souhlasem zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni.”
Tím by se vyřešila nutná transparentnost a kontrola a elegantně i problém s odměňováním. Posílila by se odpovědnost za to, koho zaměstnám, a spojení lidí ve státní správě s jinou realitou. Např. tou podnikatelskou.
Když slyším sousloví střet zájmů, zabliká mi kontrolka. A je to v pořádku. Ale u dnešního znění zákona mi bliká kontrolka z opačného důvodu. Je nesmyslné dogmaticky roubovat silná protikorupční opatření na situace, kde je transparence vymahatelná jednodušeji, kde můžeme pracovat s kvalitními lidmi na projektech, které pomůžou fungování státu a dnes to tak zvané ustanovení o střetu zájmů znemožňuje. Přitom o klasický střet zájmů nejde.
Je to taková česká klasika, někdy jsme papežštější než papež.
Chci, aby člověk mohl být zaměstnancem té které instituce, když má třeba malý e-shop nebo jinou aktivitu dobře slučitelnou s jeho prací. Dnes navíc může zaměstnanec v daném oboru podnikat jako OSVČ. To přece vytváří mnohem větší riziko střetu zájmů, než například pouhé členství v dozorčí radě. A tohle dneska ošetřené nemáme.
Co myslíte? Nesvazujeme se někdy zbytečně? Téma veliké zregulovanosti a ztráty osobní odpovědnosti tady zvedám pravidelně, u tohoto potenciálně protikorupčního opatření jsem vás ale možná překvapila. Dejte mi vědět, co si o tom myslíte.
Vaše Olga