
Budu hájit také právo na pokojné, a opakuji, pokojné protesty za nezávislé, předvídatelné financování veřejnoprávních médií. Proto děkuji všem, kdo svůj názor vyjadřují pokojně a s respektem k ostatním. S respektem i k lidem, kteří se starají o pořádek a hladký průběh akce. Každý, byť náznak incidentu může být použitý jako odstrašující příklad, jako “útok na Kapitol”, jako důkaz násilné povahy jinak pokojných protestů. To prosím mějme na paměti.
Když se tisíce lidí ozvou, protože mají strach o něco důležitého, je to síla. Dělat z nich nepřátele státu nebo zlehčovat jejich počet je omyl. A obavám o média po zkušenosti naší země s totalitou fakt rozumím.
Nezávislost médií se nicméně dá oslabit i bez toho, aby někdo zakázal jediný pořad. I když vlastně… vzpomeňme na “168 hodin”. Šlo by to ale zkrátka i bez toho. Někdy stačí vytvořit nejistotu, kolik peněz bude příští rok na jejich práci. Nebo ty peníze rovnou snížit. A nechat o jejich objemu znovu a znovu rozhodovat politiky. Ty stejné politiky, které přitom mají novináři kontrolovat.
Proto považuji za klíčovou věc, že hlasování ve 4:36 v sobotu ráno, po brutálně zkrácené rozpravě v prvním čtení, přišlo jako přepadovka. Bez předchozího ohlášení například ve formě mimořádné schůze. Tak by se to vědělo alespoň pár dní předem. Ne pár hodin.
Jako jediné řešení teď vidím, aby Andrej Babiš stáhl svůj nátlakový zákon
A současně samozřejmě chci, ať jsou jakékoli protesty a demonstrace proti jeho rozhodnutí zestátnit ČT a ČRo jako na Slovensku, pokojné.
Česká televize ani Český rozhlas ovšem nejsou nedotknutelné. Ani bezchybné. Je v pořádku kritizovat jejich práci, ptát se na hospodaření a chtít kvalitní obsah. Je ale zásadní rozdíl mezi požadavkem na lepší veřejnou službu a změnou, která podstatu té služby může udělat závislejší na politicích.
Nechci, ať jako stát z dluhu platíme média, která budou šetřit vládu. Za peníze z daní by měl být obsah dvojnásob tvrdý k politikům a státu. Tomio Okamura ale rovnou mluví o tom, že by obě média zrušil. Asi mu přijde jako příliš tradiční hodnota, že po BBC máme druhý nejstarší pravidelně vysílající rozhlas v Evropě.

Nejde jen o zprávy a politiku
Když mluvím o veřejné službě, myslím také na děti, rodiče a učitele. Na Déčko, ČT edu, vzdělávací pořady, vědu srozumitelně přibližovanou veřejnosti, kulturu, dokumenty i témata, která si na sebe reklamou nevydělají.
Jejich hodnotu nepoznáme jen podle sledovanosti. Knihovny také nehodnotíme podle toho, kolik lidí si půjčilo ten největší trhák. Jejich smysl je i v tom, že si kdokoli může půjčit docela nepopulární knihu, kterou ale potřebuje nebo která ho zajímá, a to ať žije kdekoli v Česku.
Právě proto beru vážně hlas mladých lidí. Studující z iniciativy Média nedáme MUNI a studující z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy vyhlásili stávkovou pohotovost. Neznamená to, že stávkují celé univerzity. Znamená to, že se konkrétní mladí lidé rozhodli veřejně vyjádřit obavu o budoucnost médií a o to, jestli budou sloužit i jejich generaci.
Pokojný protest není násilí
Když hrozí, že přijdeme o něco cenného, je v pořádku se ozvat. Nemusíme souhlasit s každou reportáží ani mít rádi stejné pořady. A stejně můžeme mít společný cíl: zachovat pro českou veřejnost informační infrastrukturu, která není přímo podřízená vládě.
Za zachování nezávislého způsobu financování ČT a ČRo se navíc stavějí velmi různá prostředí: předsednictvo České konference rektorů, Stálá rada České biskupské konference či předsednictvo Ekumenické rady církví. Ozývají se novinářské organizace, odbory i kulturní instituce. Není to jeden politický tábor. Je to shoda lidí, kteří se v mnoha jiných věcech mohou rozcházet, ale tady společně bijí na poplach.

Přála bych si, aby vláda odpověděla věcnými argumenty a ochotou jednat. Debatě jsme jako Piráti otevřeni. Vždycky. Jako celá opozice jsme vyzvali Andreje Babiše ke schůzce s předsedy stran. Odmítl ji. Vláda by přitom měla vysvětlit, jak chce zachovat skutečnou nezávislost televize a rozhlasu. Jak zajistí, že změna financování nepřijde z měsíce na měsíc. Jak ospravedlní, že nezbytné finance vynaložíme my všichni v rámci státního rozpočtu.
Budu hájit také právo na pokojné, a opakuji, pokojné protesty za nezávislé, předvídatelné financování veřejnoprávních médií. Možnost svobodně se ptát, vyjadřovat názor a pokojně demonstrovat je bytostně spjata i s tím, že o tom média referují. A spoluvytvářejí tak obraz, který si vytvářejí další statisíce těch, co na demonstrace nedorazí, ale budou je sledovat.
Proto děkuji všem, kdo svůj názor vyjadřují pokojně a s respektem k ostatním. S respektem i k lidem, kteří se starají o pořádek a hladký průběh akce. Každý, byť náznak incidentu může být použitý jako odstrašující příklad, jako “útok na Kapitol”, jako důkaz násilné povahy jinak pokojných protestů. To prosím mějme na paměti. Bylo by to zbytečné. Zároveň, ozvat se, když máme obavu o budoucnost naší země, není útok na demokracii. Je to její součást.
Nenechat se umlčet. A nedělat z lidí, kteří se pokojně ozvou, nepřátele.
To je skutečný význam symbolu, kterým se stalo 4:36.
Vaše Olga