Olga osobně, a méně o politice - dneska víc na tělo. Pravdu? Je to divoký. Původně jsem chtěla psát o tom, co se děje. Ale toho jsou média a sociální sítě plné. A já taky. Pokusím se ale vyjádřit jinak. Jde o “sílu úchopu”. Co tím myslím?
Přiznávám, nejsem žádný moc velký sportovní typ. ALE, stalo se mi, že jsem nedávno uběhla uběhla 6,5 kilometru a nevšimla si toho. Nebo aspoň ne v těch posledních dvou kilometrech. Prostě jsem běžela, bylo to fajn, a pak se koukla, kolik to bylo. A uf, radost, sleduju setrvalý progres. Pomalu, mým vlastním tempem. A mám radost, stojí to za to.
Opakuju, nejsem žádná extra sportovkyně, ale mám silnou vůli řešit věci, co se řešit dají. O co jde? Chodím na preventivní prohlídky (jednou za dva roky, můžu fakt doporučit) a zjistili mi z běžné kontroly krve, že mám naprostý podstav vitamínu D. I když jsem v létě byla na sluníčku. Proto jsem se poslední dobou cítila unavená a bez šťávy. To je první moment.
Ten druhý: Nedávno jsem si přečetla fascinující knihu “Přežít” od Petera Attii. Tato kniha mě nakopla sáhnout si do svědomí, jak přistupuju ke svému zdraví a prevenci nemocí. Attia představuje koncept “medicíny 3.0”, který klade důraz na personalizovanou a proaktivní péči o zdraví s výhledem na desetiletí dopředu. Především ale člověka učí přemýšlet o jeho zdraví – i zdraví našich blízkých – jinak než dosud. Co s tím v každodenním životě i v politice?
Ve zkratce jde o to, že pokud můžu něco systematicky dělat teď, v 80 letech, když budu mít štěstí a dožiju se vyššího věku, to zásadně zvýší mou kvalitu života. Příklad. Jako amatér cvičím dlouhodobě jógu a vidím, že řadu ztuhlostí tím můžu účinně oddálit. Jenže mi téměř úplně chyběl pravidelný pohyb, který by posílil srdce, tedy potřebné kardio. A Pepa Pavlovic, náš bývalý náměstek na zdravotnictví, mi řekl: “Tak začni běhat To, co je teď vachrlatý, bude v 80 strašný.” A přiznávám, vytvořit nový návyk je hodně těžký. S běháním se do toho pořád dostávám. A k tomu studie říkají, že jde ještě o SÍLU ÚCHOPU. Nejdřív jsem nechápala. Ale objem svalové hmoty, a schopnost zdvihat rukama zátěž, jsou další faktor zásadní pro zdraví. A tak jsem přidala činky. Ne, nikdy jsem si nemyslela, že k tomu dojde. Přijde mi to pořád nějak nepatřičné. Ale i když jsou jen tříkilové, tak řeknu vám, po sedmi minutách intenzivních opakování jsem úplně hotová 🙂. Asi to fakt funguje.
Při budování všech těchto zvyků mi dochází stále zřetelněji i třetí věc. Že ta zkoumaná síla úchopu není jen otázkou fyzické síly, ale má i značný psychický rozměr. Že odolnost, kterou budujeme při cvičení, se přenáší do řady dalších oblastí našeho života. Tak uvidíme, jak se to ještě projeví.
To, že prevence je klíčová pro dlouhodobé zdraví a kvalitu života, máme dlouhodobě samozřejmě i v našem zdravotním programu. Proto se nám s Josefem Pavlovicem a za podpory ministra zdravotnictví podařilo prosadit návrh na zvýšení prostředků na prevenci. Díky tomu mají mít pojišťovny možnost poskytnout až třikrát více prostředků na preventivní programy. To znamená, že více lidí může mít přístup k důležitým preventivním vyšetřením a programům podpory zdraví.
Navíc se v poslední době daří rozšířit možnosti využití fondů prevence i na psychoterapii, což také podporujeme. Tohle opatření může významně přispět k lepší péči o duševní zdraví, které je stejně důležité jako to fyzické.
SÍLA ÚCHOPU jako způsob, jakým přistupujeme k výzvám, problémům, ale i prožívání radosti. Někdy nestiskneme tolik, kolik je třeba, jindy nás chytne křeč, jak mačkáme, ale postupným cvičením i “cvičením” zvědomování z mé zkušenosti síla úchopu roste. I vnitřní jistota, jak se vyrovnávat s realitou světa a jak si dlouhodobě udržet radost.
A také, jak mít sílu pokračovat. Dám příklad něčeho, na čem se nedaří posílit “úchop” rodinných pečujících. Jde o běžné situace, kdy člověk, o něhož pečujete, potřebuje brát léky, pomoc s mazáním mastí, nebo dát výživu do pegu. Není jasné, proč obdobné úkony dnes dělají pouze zdravotní služby a nemohou s nimi pomoci sociální služby, třeba denní stacionář. Protože doma je stejně tohle vše na blízkých. Často i na dětech. V zahraničí lze řadu zdravotních úkonů zvládnout právě v rámci sociálních služeb, aby lidé nemuseli zbytečně do nemocnic a ústavů. A o to mi jde a půjde i dál v mojí práci.
A tak jsem se od knihy Přežít, mého nedostatku vitamínu D a rozpumpování kardia dostala k tomu, že “síla” zdaleka nejsou jenom svaly. A v čem tkví vaše “síla úchopu”? Cvičíte ji nějakým způsobem? Nebo slábne? Napište mi.
Vaše Olga