To nejhorší snad pominulo. Bohužel zemřeli lidé, další jsou nezvěstní, někteří stále věří na “povodňovou konspiraci”. Po počátečním šoku začíná obnova, zjišťování, jak velké jsou škody, pocity beznaděj, ale i síla k nápravě. Život se dříve či později vrátí v normálu. Za velkého úsilí ovšem.
Smekám před obrovským nasazením zdravotníků, hasičů, armády, meteorologů, policistů, dobrovolníků, prostě před všemi složkami státu, které výrazně přispěly k tomu, že stát obstál. Ukázal se jako funkční, krize jej prověřila. Obstál se včasným a podrobným varováním, v komunikaci, kdy každá silová složka pracovala samostatně, bez zničujících zásahů mikromanagementu politiků, které si pamatujeme z doby covidu, a přitom všechny tyto složky pracovaly koordinovaně. To je velký posun oproti minulým letům. Soulad a jasná odpovědnost.
Zároveň se na chvíli uklidnila politická scéna - země v takových chvílích potřebuje táhnout za jeden provaz. Obviňování už ale začalo. A není to pěkný pohled. Zároveň se ukázalo, kdo je kdo.
Mnozí lidé z hnutí ANO pořád dokola opakují, že oni po tornádu, které trvalo 35 minut a proběhlo v šesti vesnicích (pro ty samozřejmě bylo zničující), přišli s prvními řešeními “UŽ” za pět dnů. To oni kritizovali vládu a kraje, že nemají konkrétní plány pomoci v době, kdy povodně probíhaly pátý den a stále na mnoha místech byly v plném proudu, a to doslova.
Je po krajských volbách. A po prvním kole senátních. Považuju za zásadní, jak většina politiků v krajích zvládala ty náročné chvíle, měli koordinační roli a drželi se jí. V krizi u nás klíčové postupy fungují. A naše Pirátská situace? Pirátský výsledek jsem bohužel plus mínus očekávala. A samozřejmě mě to vůbec netěší. Ale smutná nejsem, nebuďte ani vy, už za rok nás čekají volby sněmovní, a na nás je odpracovat změnu. Buď se nám to podaří, nebo ne - to je život.
Smutná jsem ale z obecného posunu v tom, jak někteří lidé propadají stále víc dezinformacím. Jsem překvapená z toho, jak propracovaný proces to vlastně je. Vezměte si časovou posloupnost dezinformací ve veřejném prostoru během povodní:
- “Vláda straší, aby si nahnala před volbami body.”
- *Povodně nastaly* - “Vláda zneužívá povodně k PR. Vláda málo platí hasičům.”
- “Kde jsou Ukrajinci, aby nám pomohli? Kdy nám dá vláda peníze, co poslala Ukrajincům? Kdy vláda zaplatí škody?”
- *Vláda dala peníze na obnovu, Ukrajina nabídla pomoc* - “Ukrajinci sem chtějí, aby tu zůstali. Vláda nic nezvládla, nekomunikovala.”
- *Vláda (hasiči, armáda, hejtmani, neziskovky) masivně pomáhají v zasažených oblastech* - “Vláda to tragicky nezvládla, lidem nikdo nepomáhá, je třeba odložit volby!”
Je to vlastně smutné, je k tomu na sítích spousta vtipných obrázků, ale podstata toho, může být pro demokracii děsivá.
Na sociální sítě se vrátila také několikrát vyvrácená konspirace o tom, že srážky v Česku přivolaly radary opatřené speciálním americkým systémem. Jako důkaz někteří používali snímky z dvou českých meteorologických radarů, na kterých je možné vidět sérii soustředných kružnic. Ty ale ve skutečnosti představují jen odraz tajících ledových krystalků v místě intenzivních srážek a schopnost radaru srážky zobrazit.
A výsledek působení takových nesmyslů? Náš kosmonaut Vladimír Remek musí vysvětlovat dvěma “plochozemcům”, že země je opravdu kulatá. Stejně mu nevěří. Mnohem nebezpečnější je ale souvislost s povodněmi. Třeba neochota se evakuovat. I proto, že kdosi říkal, že je to lež a když se lidé budou evakuovat, vykradou jim byt. Já rozumím stresu a neochotě opouštět své domovy, je to náročná situace. Jenže jde o životy. Evakuovaných, a potom i záchranářů, protože v případě odmítnuté evakuace se nakonec leckdy evakuuje za mnohem dramatičtějších a nebezpečnějších okolností. I vrtulníkem, protože už to jinak nejde. A ohroženi byli, zbytečně, všichni.
Závěrem? Náš stát funguje. Právě v takto krizových dobách se ukáže, jestli jsme se poučili z minulosti, připravili, a jak nám jde společný postup. Obstáli jsme. Následná pomoc, i sociální následuje. Včetně velice rychlých dávek mimořádné okamžité pomoci ve výši až 72900 korun. Přes všechen smutek cítím naději, vidím cestu ven. Bohužel, některé reakce politiků a především neochota nebo neschopnost ověřit si pravdivost informací mě děsí. Oboje souvisí. Lidé, kteří slyší od rána do večera, že všechno je špatně a ještě horší, že každý problém je ten největší a jedinečný, kdy všechno je natolik zveličené, že když pak přijde opravdu něco velkého, už to přestávají rozlišovat a přestávají věřit. To je to skutečné nebezpečí pro celou společnost. Co si myslíte vy?
Vaše Olga
PS: Popravdě si myslím totéž, co autor tohoto textu. A to, že: “… povodeň ukázala naši zemí takovou, jaká skutečně je. Bez toxického balastu na sociálních sítích a toxického vlivu populistických a extremistických politiků. Silnou v empatii a sounáležitosti.”