Těžko, řeknu vám. A v čase různě. Slaďování práce a péče, pracovního a osobního života je prostě oříšek. “Work-life balance”, tedy hledání rovnováhy, jak se věnovat rodině i práci, a jak tu neustálou volbu vybalancovat, když jsou děti nemocné, nebo když k běžnému rodinnému životu přibude další mimořádná situace (od stěhování po péči o někoho dalšího blízkého) je prostě mazec.
A přitom člověk má obě složky. Většinou jsme v práci lepší, když jsme doma spokojení. A když nám práce dává smysl, zvládají se lépe i různá náročnější období v rodinném životě. Mít možnost to zvládat je důležité nejen pro každého z nás osobně, ale i z hlediska zaměstnavatelů, podnikatelů, z hlediska ekonomiky. Work-life balance zkrátka jednoznačně úzce souvisí se spokojeností nás všech, a v různých životních situacích je tohle slaďování různých potřeb a zájmů různě náročné.
Proto jsem se rozhodla uspořádat kulatý stůl s názvem “Děti, práce, předpisy: Jak to jde dohromady?”. Slaďování práce a péče z různých pohledů. A hlavně, jak může stát jít příkladem a být pomocí. Máme totiž jako země značný deficit. Sledujte 8. 4. od 10:30 online na webu Poslanecké Sněmovny.
Věděli jste třeba, že zákon o státní službě stanoví povinnost vytvářet podmínky pro slaďování rodinného a osobního života státních zaměstnanců s výkonem služby? Počty částečných úvazků tomu zatím neodpovídají. Příklady opatření pro slaďování přitom zahrnují:
- Rozvržení služební doby včetně stanovení začátku a konce a pružného rozvržení.
- Povolování kratší služební doby (tedy de facto částeč. úvazků).
- Sjednávání možnosti vykonávat službu z jiného místa (tedy třeba z domova).
- Zřizování školských zařízení pro předškolní vzdělávání nebo poskytování péče o dítě v dětské skupině (prostě místa pro péči o děti).
Zkušenost ale může být i taková, že (cituji): Existují odbory ministerstev, kde byl home office málem sprosté slovo a žádnému zaměstnanci nebyl povolován. Časté odůvodnění znělo “mají takového a makového ředitele, který je proti tomu plošně”. Hodně to posunul covid - kdy to jinak řešit nešlo. Nicméně jakmile se některá opatření uvolňovala - okamžitě se plošné home office rušily a pokud někdo potřeboval HO vyřídit i nadále, musel vyplnit několik formulářů, podepsat hromadu dokumentů a spisovou službou (GINIS) poslat na státního tajemníka, který vyžadoval odůvodnění a vyjádření postoje/schválení ředitele úseku.
Pravidla jsou samozřejmě potřeba. Ale ne plošný přístup “home office nikdy”.
I o tom budeme mluvit. Dále probereme mýty vs. skutečnost: co se může už dnes při rodičovské dovolené, a moc se to neví. Co se neví o rodičovském příspěvku jako flexibilní finanční podpoře rodin. Jak zaměstnávání rodičů malých dětí ne/funguje v praxi, nebo jak skutečně podporujeme částečné úvazky. Dále otázka dětských skupin při nemocnicích ( zazní konkrétní příklady win-win přístupu).
Pozvala jsem plejádu odborníků, jak ze strany státu, tak i ze soukromého sektoru. Zajímají mě praktické zkušenosti a možnosti zlepšení, protože slaďování práce a péče je téma většiny z nás. Přímo i nepřímo. A přiznávám, že se týká velmi osobně i mě 🙂. Třeba když se děti při nočních jednání Sněmovny po telefonu ptají, jestli vážně ještě musím být v práci.
Ale jde o to téma jako celek. Rodiny jsou kličové. A . Proto mám velikou radost, že tento kulatý stůl bude už 8.4. řešení nabízet, a že ho pořádám s MPSV a vystoupí na něm i třeba nejvyšší státní tajemník (představte si ho jako hlavního HR člověka státních úřadů).nutná celková modernizace pracovního trhu úzce souvisí se zmíněnou nabídkou částečných úvazků, možností využívat prvky práce na dálku, třeba z domova, a také s aspekty nastavení sociálního systému.
Je to výzva a je to nutnost.
Otázka na závěr je proto jednoduchá: jak se daří balancovat vám? Stáváte často před těžkými dilematy? Držím palce, ať se vám to daří. Třeba o trochu líp, než mě.
Vaše Olga