Začínají prázdniny. Pro děti nekonečné, plné her s bratranci a sestřenicemi, malin u babičky a dědy a bezva výletů, pro nás rodiče osm týdnů, kdy je všechno jinak. Nefunguje školní jídelna, je potřeba řešit každý den nejen jídlo, ale i program, protože v sedmi letech je mladší synek ještě malý na to, aby se sám delší dobu zabavil, a taky je to vzácný čas, tak ho chceme dobře využít. Jenže práce sice zpomalí, ale určitě se nezastaví. Zkrátka, léto je období na které se těším, ale asi jako pro každého pracujícího rodiče menších dětí to bývá dost výzva.
Pro mě navíc je tahle výzva spojená s vedrem. Nemám ho ráda, otékají mi nohy a cítím se jako leklá ryba. Zato když vzpomínám, jak jsem trávila léto jako dítě já, třeba skautské tábory mám spojené spíš s bahnem a deštěm, a to nejen v povodňovém roce 1997, kdy mi bylo 12. Teď už je letní realita jiná, budeme nejspíš napůl uvaření všichni, dospělí i děti, a čekat můžeme spíš nárazové slejváky.
Já osobně mám to štěstí, že můžeme s dětmi trávit čas i u mých rodičů na venkově, na velké zahradě a s lesem za rohem. Ve velkých městech je totiž teplota v průměru ještě o několik stupňů vyšší. Proto jsem velká zastánkyně adaptace na změny klimatu a vidím jako velmi důležitou zeleň a vodní prvky, snižující teplotu jinak betonové a asfaltové městské pouště. I klimatický zákon, který předložila moje pirátská kolegyně Klára Kocmanová, obsahuje konkrétní návrhy, jak se přizpůsobit změně, která přišla v průběhu našich životů. Když budeme zavírat oči před tím, že jsme třeba roky stavěli domy s dispozicemi na jih a východ, nepomůže nám to přidělat například okenice, jako má celé Středomoří, ale taky přidat možnost stavět s orientací na sever, což by podle starých předpisů možné nebylo. Kvůli tomu všemu na Ministerstvu pro místní rozvoj přesně tyhle věci upravili. Ať netrváme na něčem, co možná fungovalo před 50 lety, ale dnes to nepomáhá.
A co tedy s tím časem největšího vedra po poledni? Loni jsme četli řadu knížek ze série Čaroděj zeměmoří od Ursuly LeGuin, společně jsme kreslili draky a hráli hry. A občas někdo hodil šlofíka :). Uvidíme, co se osvědčí letos.
Každopádně v rámci těchto osmi týdnů určitě zvládnem i nějaké jednoduché domácí pokusy. Fakt to funguje! Loni jsme dělali takzvaný “malý vulkán” z jedlé sody a citronu. S velkým úspěchem 🙂. Určitě budeme taky u prarodičů krmit králíky, běhat po lese a nutit kluky, aby se večer umyli, nebo už určitě zítra ;).
A to “pytlíkování”? Asi to znáte. Nedávno jsem lehce ukecávala vedoucího deskoherního tábora, že synkovi je sice teprve čerstvých 7, a i když ty aktivity tábora jsou pro 10+, že to zvládne, protože tam chce být se starším bráchou a hry hrajeme od malička pořád. Přesně takhle člověk hledá řešení pro různé situace, kdy to bez špetky vstřícnosti může být i velký špatný 🙂. Mít totiž jedno dítě spokojené a druhé doma velmi zpruzené (ještě se zákazem koukání na filmy, protože se fakt snažíme omezovat čas u obrazovek), by bylo peklo pro všechny. Říká se tomu v odborné literatuře “slaďování”. Mně to ale o prázdninách přijde spíš jako překážkový běh mezi potřebami dětí a pracovními výzvami, který začíná ráno a končí se zavřením dětských očiček (a často taky mých).
Zkrátka - určitě se nám podaří mít týden nebo dva úplně volno, ale ten zbytek bude třeba pracovat, i když s o něco nižší intenzitou. Beru to taky jako velkou příležitost mít v létě čas nechat věci uzrát a promyslet do hloubky. Ale i přemýšlet, jak dlouhé prázdniny řeším nejenom já jako máma, a další rodiče malých dětí, ale taky ti, kdo třeba pečují o své vlastní starší rodiče a chtějí jet na dovolenou. Jestli ty dva měsíce kompletního zpomalení nejsou příliš dlouhé v kuse.
Proto závěrem jedna možná kacířská úvaha. Co myslíte, nejsou ty naše letní prázdniny pro školní děti relikt z doby nutných zemědělských prací? Přemýšlím, zda by nebylo vhodnější dva týdny vyjmout z letních prázdnin, a přidat je k podzimním a jarním. Tenhle princip si pamatuju ze studií v Německu a v Británii. S vedrem to nepomůže, ale školním dětem i pedagogům by to mohlo být prospěšné. Stojí vám to za úvahu?
Vaše Olga