Napětí mezi lidmi, kteří se změnám brání, a těmi hledícími do budoucna a zaměřenými na přizpůsobení se novému, tady bylo vždy. Stejně jako spor o otázku míry: jaký pokrok je akceptovatelný, a co už “přepne strunu”? Je to i dané vnitřním nastavením každého z nás: někomu se zkrátka lépe přijímá, že “změna je život”. Jiní chtějí víc chránit to, co znají a podle nich se osvědčilo, tedy “konzervovat”. Ale proměna jako taková se nevyhýbá vůbec nikomu: všichni nevyhnutelně stárneme, a stejně tak se nevyhnutelně vyvíjí i svět a společnost.
Za jednu z organizací, která společenským změnám programově brání a blokuje je, se dá považovat “Alipro” (Aliance pro rodinu). Před dvěma lety jsem se s nimi střetla v televizní debatě, kde jsem zastávala rovnost práv LGBT lidí a jejich představitel opak. Mohl by to být klasický střet, za mě: ‘pojďme se posunout, rovná práva už podporuje většina společnosti’ a za ně: ‘budu změnám bránit a kdyžtak “půjdu proti státu” ’ (jak řekla představitelka Alipro J. Jochová v rozhovoru s M. Bastlovou).
Jenže protože politické strany jsou zvyklé na naprostou transparentnost financování (a to včetně vykazování dobrovolnického času lidí v kampani), zeptala jsem se i této organizace, kdo je financuje. Když v této oblasti vystupují velmi obdobně jako politické strany a hnutí. A strhla se mela. Podali na mě žalobu, chtěli mě zastrašit. Jenže já se neptám z nějakého rozmaru, ptám se proto, že spolupracují s ultrakonzervativními spolky. A ty v jiných zemích nejspíš mají při své mezinárodní spolupráci napojení na různé finance: u Ruska např. jde o zjištění Klementyny Suchanow zde nebo zprávu Tip of the Iceberg. A ptám se i proto, protože v názorech na LGBT tento spolek mluví stejným hlasem jako Putin. V době, kdy se Rusko všemi možnými způsoby snaží rozdělit Evropany.
Po dvou letech tedy konečně soud vydal pravomocný rozsudek. Je podle něj v pořádku se ptát na financování Alipro a upozorňovat, že v oblasti LGBT práv říkají velmi podobné věci jako Putin. Díky za nezávislou justici.
Jen si osobně myslím, že spolky tohoto typu nejsou v pravém slova smyslu konzervativní, ve snaze chránit něco, co by změna poškodila. Spíš u nich jde o to ostatním lidem žvanit do osobního života. Nechtějí umožnit vstup do manželství dospělým, svéprávným lidem, kteří o to stojí, a blokují kde co dalšího (i úmluvu o prevenci a potírání násilí na ženách, přiměřenou a odbornou sexuální výchovu dětí ve školách a další), místo aby hledali cesty ke zlepšení. Třeba pro rodiny, které můžou být velmi různé, a stejně mohou dobře vychovat děti. Vidím to zkrátka tak, že nenávist není konzervativní. Pusté blokování také není konzervativní. Ale organizace tohoto typu jsou zejména pokrytci. Tváří se jako mluvčí “babiček z jižní Moravy”, i když mají přístup do kruhů vlivu: hlavní představitelka je asistentka poslance, její kolega je poradce na ministerstvu. Aktuálně také přiznali, že neplatí jejich mantra, že je financují “Drobní dárci”.
Co si z toho celého vzít? Vždyť třeba já osobně ve své rodině žiju celkem dost konzervativním způsobem života. Ale proboha, nikomu to necpu!! Zkrátka vnímám, že všichni, co stárneme, a to se vážně nikomu nevyhýbá, jsme v něčem konzervy. Sentimentálně se vracíme třeba k hudbě, co se nám líbila ve dvaceti (jak nedávno připomněl např. Vít Kučík). A přiznejme si, že naše vzpomínky se často zaobalují do příjemné mlhy, která obrousí hroty toho, co třeba bolelo, a vylepší zážitky jako zkrášlující filtr na minulost. Ve vztahu k minulosti jsme zkrátka “obrušovači a vylepšovači”. Ve vztahu k budoucnosti jsme ale myslím všichni zároveň i “vyzobávači”. Pojmenovala jsem si takhle sklon, který velmi zajímavě nedávno řešili lidé v jedné veřejné diskuzi. Jde o to, že častokrát chceme z toho, co je nové či co přichází, vyzobat jen to, co se nám hodí, pěkně to použít, zabalit si to, a rychle zase zpátky. Do bezpečí svého “starého dobrého světa”. 🙂 Jenže ten ve skutečnosti už neexistuje, už se změnil.
A následující citace je přímo z debaty pod textem V. Kučíka o tom, jak se společnost vyvíjí. “Mládí má odvahu, nadšení a tah na branku, vyšší věk má zkušenosti, uvážlivost a schopnost vidět věci v souvislostech. Ale pozor, ne nutně a ne vždycky. Obecně to tak ale popsat lze. A obojí je potřeba, ani jedna skupina nemá patent na rozum.” - podle mě v tom diskutující skvěle vystihl, že jsou potřeba změny, ovšem realistické a “v pravý čas”. Což se samozřejmě velice těžko odhaduje.
Zkrátka vývoj společnosti nemusí být přímka, která jde od horšího k “lepším zítřkům”, ale spíš spirála. Hledání rovnováhy, toho, co nám jako lidem přinese víc laskavosti, schopnosti spolupráce, vzájemné důvěry (což jsou všechno domnívám se naše konkurenční výhody, jako lidského druhu), a čemu je lepší se vyhnout. Vidět to dobré u obou vnitřních nastavení zároveň a nebrat to jako soutěž 🙂. Naše vnitřní hodnota se nijak neurčuje mírou našeho vnitřního pokrokářství, adaptability na změny, nebo konzervativismu, ale hluboce věřím, že jde o lidskost - tedy schopnost vcítění do jiných lidí, pochopení pro “jiné boty”, v nichž chodí životem, a schopnost zaměřit pozornost i na to, co považujeme za samozřejmé, ale zase pro jiné lidi to může být velmi rozdílné. Tolik věcí je totiž zvyk a stereotyp, nebo obava z něčeho, co neznám, s čím nemám zkušenost.
Ještě z jiné debaty v této souvislosti ocituji: “Jana Jochová je obyčejná fanatička, která neslyší na žádný argument a také žádný argument nemá: prostě nenávidí jinakost a je přesvědčena, že musí a má právo proti ní zakročit stejně jako Putin proti Ukrajině,” napsala na Twitter bývalá ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková. – Je to ostré, že? Podívejme se ale na konkrétní slova této představitelky Alipro.
Vezměme si třeba její výrok o homosexualitě, že byla vyřazena ze seznamu nemocí WHO z politických důvodů, že to vyřazení byla politická záležitost (zdroj iDnes). Ten podsouvá, že homosexualita je nemoc a WHO funguje pod nějakým politickým tlakem, který tuto organizaci donutil tuto dle paní Jochové “diagnózu” vyškrtnout. To jsou přesně věci, které popírají vědecké poznání, a navíc zpochybňují důvěru v instituce (zde konkrétně Světovou zdravotnickou organizaci). Vzhledem k tomu, že WHO působí po celém světě, přijde mi podprahové sugerování nějaké globální LGBT lobby fakt nebezpečné. A nikoli konzervativní. To, že se dnes ví, že v určitém procentu populace je vrozená určitá sexuální orientace, a u jiných lidí je sexualita spíše otázka jisté škály, je fakt. Popírat ho nejen že škodí např. mladým lidem, kteří složitě objevují své místo ve světě, ale když jsou z prostředí, které neuznává tato fakta, může je to vážně ohrozit i co se týče např. sklonů k sebevraždám.
Potud prokázané věci. Názor pak je, zda má být umožněno manželství pro všechny. Já jsem přesvědčená že ano, protože to nikomu neškodí a mnohým pomáhá, ale dokážu v klidu diskutovat i s někým, kdo si to nemyslí. Potíže ale začínají, když někdo popírá fakta. A to mi přijde velmi hloupé, či v této souvislosti ultrakonzervativní. A škodící konkrétním lidem, kterých se to bytostně týká.
Zkuste si představit, že vaše dítě nebo vnouče zjišťuje, že má menšinovou sexuální orientaci, a k tomu lidé kolem něj opakují názory typu těch zmíněných výše? Jaký to může podle vás mít na ty mladé lidi dopad? Napište mi.
Vaše Olga
A ještě jedna věc: Kdybych věřila na hvězdy, 10. červenec by mi asi přišel magický. Padl nejen výše zmíněný rozsudek, který konstatoval, že je v pořádku se ptát na financování Alipro a upozorňovat, že v oblasti LGBT práv říkají velmi podobné věci jako Putin. Prvním čtením prošel Ivanu Bartošovi zákon o podpoře bydlení, na kterém spolu 6 let pracujeme. A také ten den novelu insolvenčního zákona, které jsem věnovala opravdu spousty hodin jednání, aby se víc lidí vrátilo do legální práce, Senát schválil beze změn. Nevěřím na šťastné náhody bez přípravy a práce v pozadí, ale budu si ten den pamatovat v dobrém.🙂