Vítám vás u dalšího osobního dopisu Olgy Richterové, poslankyně za Piráty.
Digitalizace stavebního řízení. Nejsložitější IT projekt v Česku. Otřásl vládou. Otřásl Piráty a vlastně i mnou.
Nejprve ohlédnutí: Co se po třech měsících dolaďování v září 2024 stalo, že Ivan Bartoš musel skončit?
Většinou platí, že to, co vás napadne jako první, popřípadě nejjednodušší vysvětlení, bývá pravdivé. Je to svým způsobem instinktivní. A při zpětném pohledu jasné. Někomu se hodil stav “čím hůř, tím líp”.
A jak je to dnes, v květnu 2025?
Jako v září, tak i nyní už nikdo nemusí jako stavebník převážet stohy papírové stavební dokumentace. Digitalizovaný systém přinejmenším v základním objemu funguje, každý týden přijímá přes 5000 žádostí a tisíce jiných jsou v něm uzavírané - mění se v rozhodnutí. I oficiální zpráva vlády potvrdila, že Digitální stavební řízení bylo dokončeno z 80%, přičemž z rozpočtu 500 milionů korun bylo reálně využito pouze několik desítek milionů. A to původní záměr byl na 1.6 miliardy, chystaný ještě pod ANO.
A proč se tedy v těchto dnech dostala na veřejnost pracovní, ještě nehotová verze právní části auditu digitalizace stavebního řízení?
Jde o audit, který nezohledňuje, jak ztuha jdou jiné IT projekty v tomto státě. Který nezohledňuje účelnost a úspornost vynaložení prostředků. A který dělala právní kancelář, která posvětila nezákonné miliardové zakázky pro Babišův Agrofert. Opět si říkám: “Čím hůř, tím líp?” Tak to má podle všeho vyznít.
Jenže to nelze přijmout. Když si uvědomím, že nejde o výsledky, o posun téhle země, ale o to, zašlapat rivala, neohrozit zisky pořád těch samých lidí a skupin, zašpuntovat modernizaci a reálně velebit stagnaci, všechno ve mně se vzpouzí.
A zase mě překvapuje, jak je to snadné. Takzvaný “hybridní novinář” vypustí pár tvítů, roztleská atmosféru, klidně překroutí některá fakta, ale hlavně, že je co dát do titulků. V čím zájmu? To je potřebná otázka, protože o vývoj, modernizaci, o zájmy lidí, stavebníků i úředníků očividně nejde. Proč si to myslím?
Odvaha modernizovat a zároveň ušetřit
Ivan Bartoš jako jediný z ministrů za posledních dvacet let projevil skutečnou odvahu pustit se do komplexní digitalizace stavebního řízení. Dnes systém každý týden odbavuje výše zmíněné tisíce žádostí a jediná škoda je, že ho nemohl dokončit. Proč vůbec vláda zastavila rozvoj projektu, který byl z větší části hotový? Nedává to žádný logický smysl.
Něčí zájmy za víc než miliardu
Za odporem vůči projektu stojí zřejmě silné lobbistické zájmy. Stará parta vytrvale brání jednotnému státnímu systému, který by ohrozil lukrativní zakázky soukromých IT firem spravujících jednotlivé systémy pro obecní úřady. Nyní na “dokončení” a následný bypass, tedy obejití digitalizace stavebního řízení (DSŘ), a to se starým (a samozřejmě individuálně nakupovaným) systémem dostaly tyto firmy nejen trojnásobek času, ale především čtyřnásobek financí - hovoří se o 2,2 miliardách korun a dalších 100 milionech ročně na správu. Je toto skutečně efektivní využití veřejných prostředků?
Dvojí metr v hodnocení digitalizace
Zatímco v auditu a hybridní novinařině týkající se DSŘ se mluví o údajných miliardových škodách (bez jasné metodiky výpočtu i opory v realitě), jiné státní digitalizační projekty selhávají bez podobné mediální pozornosti. Jednotné inkasní místo, pod Ministerstvem financí, mělo být spuštěno již v roce 2014 s rozpočtem 2,9 miliardy - dodnes neexistuje.
A zatímco projekt JENDA na MPSV je prezentován jako úspěch, stojí za ním masivní personální posily - 150 nových zaměstnanců, stovky externích spolupracovníků a dodávky od externích firem. Přesto se stále jedná o interní systém v rámci jednoho resortu, nikoliv o komplexní řešení pro 1400+ samostatných úřadů jako v případě DSŘ.
Co je však alarmující, že stejné ministerstvo dlouhodobě a systematicky porušuje zákonné lhůty v klíčových oblastech. Tisíce důchodců čekaly v letech 2022-2023 až půl roku na vyměření důchodu, bez jakýchkoliv příjmů. Podobně nejzranitelnější rodiny čekaly měsíce na sociální dávky, což je uvrhlo do dluhových pastí. Tato závažná systémová selhání, která přímo poškozují občany, však nevyvolávají zdaleka takovou mediální pozornost.
Podobně nefunguje digitalizace zdravotnictví nebo evidence technických průkazů na ministerstvu dopravy. Proč tedy takový tlak právě na projekt, který navzdory nedostatkům funguje a jehož zastavení může ohrozit čerpání miliard z evropských fondů?
Opět: Čím hůř, tím líp?
Vypadá to tak. Jakoby stávající situace vyhovovala většině těch, kteří tahají za nitky. Ale to je stagnace. A zaměřit se na samotného Ivana, který jediný aspoň něco velkého zkusil změnit, je pokrytecké. Nikdy netvrdil, že neudělal chyby, udělal a přiznal je. Ve světle toho, jak fungují jiné státní projekty, ale zdaleka nejsou tak fatální, jak se tvrdí. Jenže Ivan se jako obětní beránek hodí. Na určitou dobu taková kampaň zabrzdí odvahu jiných pro velké věci. Brzdí posun země z Hobitína v moderní stát. Hlavně, že dodavatelské firmy a různí šíbři zůstanou na svém, tok peněz se nezastaví, všechno bude tak, jak jsou zvyklí. S tím se ale smířit nemůžu. My chceme jít dál, ať Česko bohatne a prosperuje. A i když to může znít paradoxně, právě digitalizace stavebního řízení, a následná bouře v různých druzích mediálních sklenic vody, nás vyškolila jako máloco. Jsme připraveni na velké věci. Nyní i v budoucnu.
Vaše Olga