Často přemýšlím o tom, že odpočinek není luxus, ale nutnost. Proto považuju za důležité téma work-life balance, tu pomyslnou rovnováhu mezi pracovními výsledky a rodinným a osobním životem. Ostatně to řeší každý. Nám teď skončily jarní prázdniny - užili jsme si výlety do hor, bobování s dětmi, to všechno jsou vzácné chvíle, které dobíjejí baterky, rodina je pospolu. Ale když vám tělo neustále vysílá signály, že toho je příliš, týdenní odpočinek zkrátka nestačí. Člověk si připomene, jak dlouhá byla nemoc v prosinci, pořád to není ono a hlavně udržitelné.
Zdraví je až na prvním místě
Co mě k takovým úvahám vede? Třeba čerstvé oznámení Markéty Pekarové Adamové, že už nebude vůbec kandidovat. Lékaři jí to nedoporučili. V lecčems jsme nesouhlasily, v mnohém jsme spolupracovaly. Vidím ale ztrátu výrazné ženy v politice. A oznámila to jako blesk čistého nebe, tak totiž mnohdy přijde špatná zpráva. A myslím si, že nikomu nesvědčí, když český způsob dělání politiky ty špatné zprávy přivolává. Ze zdravotních důvodů nebude znovu kandidovat ani naše pirátská poslankyně Klára Kocmanová.
A dobře vím - náročnou práci má mnoho lidí. Ale specifickým rysem práce v politice, myslím konkrétně Sněmovnu, je její naprostá nepředvídatelnost. A k tomu ty nekonečné noční hodiny jednání, které jsou, upřímně řečeno, šílené. Statistiky hovoří jasně - jen “k pořadu schůze” máme k 31. lednu 2025 prožvaněných neuvěřitelných 531 hodin, což je čtyřnásobek oproti minulým obdobím. Celkově jsme už nyní na 1961 hodinách, což převyšuje součty celých předchozích volebních období. To není práce pro lidi, pro tuhle zemi, to je mrhání silami a časem všech. A záměrná snaha otrávit aktéry i diváky takových představení, aby ztratili zájem o politiku, znechutili si ji.
Jiná práce je win-win, tahle nevyhnutelná rivalita
Co mě osobně trápí nejvíc? Je to paradox politické práce. Jsem týmový hráč, nejšťastnější jsem, když můžeme táhnout za jeden provaz, i v různorodém týmu. Jenže politická realita je taková, že i vaši blízcí spolupracovníci z jiných stran jsou současně vašimi rivaly - soupeříte o omezený počet míst. Ve Sněmovně je jich 200. Když jedna strana získá víc, jiná musí nevyhnutelně získat méně. Tenhle fakt, to skutečné spojení sil, skutečný win-win, který je možný v nezisku, často komplikuje a možná i přispívá k celkově nezdravému prostředí.
Pojďme změnit jednací řád - navrhujeme to roky
Ale existuje řešení! Už v lednu 2022 přišel můj pirátský kolega Jakub Michálek s návrhem na změnu jednacího řádu. Je to konkrétní cesta, jak omezit ty “jedovaté noci” a učinit prosazování běžné agendy efektivnějším. Bohužel, zatím narážíme na neochotu ostatních ke změně. Vládních i opozičních.
Přitom podle našeho návrhu by se měla omezit doba na projev řečníků s přednostním právem, tedy členů vedení Sněmovny, členů vlády a předsedů stran a poslaneckých klubů, na půl hodiny či hodinu. Návrh usnesení počítá s limity.
Nikdo není a nebude, jak často říká ANO nebo SPD, umlčován, ale jednání dostane nějaký rozumný rámec. Jako v parlamentech jiných demokratických zemí. K čemu je osm hodin vyprávění o čemkoli? Divadlo pro divadlo.
Obstrukce jsou koření, mají být výjimečným nástrojem
Těch obstrukčních nocí prostě nemusí být tolik. Prosazování běžné agendy, nikoliv ústavních zákonů a podobně, pro vládu zkrátka nemá být téměř nemožná věc. Aktuálně je, Sněmovna nikdy neběžela pomaleji. Věřím ale, že demokratický způsob dělání politiky nemusí být vyčerpávající maraton. Můžeme to změnit. Pro dobro nás všech - občanů této země. Jen chtít. Jenže je hodně těch, kteří nechtějí. Přišli by o moc vyplývající z aktuálního chaosu. Budeme změny vytrvale navrhovat dál.
Vaše Olga
PS: Anebo někoho z vás baví sledovat nekonečné proslovy, když práce na důležitých zákonech stojí? Napište mi.