Máme splněný slib z volebního programu: Rodiče u nemocných dětí fakt nejsou návštěva
Další osobní dopis Olgy Richterové, místopředsedkyně Parlamentu za Piráty.
S touhle obrovskou radostí se musím podělit. Byl to běh na dlouhou trať, práce spousty lidí, několikaleté úsilí se ale zúročilo. Máme splněný konkrétní slib z předvolebního programu. Jak zněl?
"Práva pacientů budou dodržována a zdravotníci budou mít při poskytování zdravotní péče jasnou metodiku, která umožní vytvoření respektujícího a partnerského prostředí."
Klaplo to. Zejména díky náměstkovi Josefu Pavlovicovi, za Piráty, a jeho týmu, odvaze řady rodičů mluvit o tristních zkušenostech svých dětí, i díky posunu v celé společnosti. Za těch devět let, co situaci rodičů doprovázejících své děti v nemoci či při úrazu sleduji jako máma i jako politička, vidím, že jako společnost už jsme ušli kus cesty. Přispěla k tomu i osvěta ze strany lidí jako je např. Ágnes Němečková a mnoho dalších. I poděkování, podpůrné dopisy, které píší rodiče s dobrou zkušeností.
Mnohde se totiž maximálně snaží umožnit, aby rodiče v nemocnici s dítětem byli. I když právo dítěte na nepřetržitou přítomnost rodiče či pěstouna v nemocnici stanovuje Zákon o zdravotních službách, a to už mnoho let, přesto pořád někde jako rodiče narážíme na překážky a nepochopení. Nová metodika zjasňuje zákonem už roky daná pravidla o tom, jak to s právem dítěte a přítomností rodičů je, a dává i vědecké studie k argumentaci, proč je to důležité. Zároveň hovoří i o limitech, které chrání zdravotníky a ostatní pacienty.
Zkuste si to představit, jste dítě, není vám vůbec dobře a najednou v cizím prostředí nemocnice po vás chtějí, aby vaši nejbližší odešli. Abyste zůstali sami. A vůbec nevíte, co se děje a bude dít, vidíte přístroje, injekce a bojíte se, nerozumíte tomu, co říkají lidé okolo vás. A máma ani táta tam s vámi nejsou. Je dokázané, že pocit bezpečí plynoucí z přítomnost rodičů (nebo jiné pečující osoby) urychluje hojení a samozřejmě podporuje lepší psychickou pohodu dítěte.
A jsem nejen moc ráda, ale zároveň znovu sama sobě připomínám, jak důležitá je nejen vytrvalost - o té jsem psala nedávno -, ale taky tým. Zdravotní analytici z pirátského klubu, kteří v roce 2020, během covidu, připravili opatření, které za covidu pomohlo těhotným ženám - cizinkám či s hendikepem, a kteří mi dodávali argumenty pro zrušení zákazu přítomnosti otců u porodu, jsou i za touto metodikou. Je to pár lidí, ale znají se, mají k sobě důvěru jako k odborníkům, a umí spolupracovat. Oni jsou ti, kdo to reálně psali a s naším náměstkem Josefem Pavlovicem v čele vyjednali. A nakonec to podepsal pan ministr, což je také klíčové. Já pomáhala, roky jsem to téma nesla, uspořádala kulatý stůl a udržovala téma, spolu s dalšími, ve veřejném prostoru, bez nich všech by to ale také nebylo. V takovýchto celospolečenských věcech je zkrátka důležitá souhra.
Proto se taky o různé týmy, v nichž působím, snažím pečovat. Jsme jen tak silní, jak dobré je naše okolí.
Vaše Olga
PS: Vyhráno samozřejmě finálně není, musíme měnit myšlení a zajeté zvyky tam, kde zatím v tom konkrétním oddělení nevidí výhody pro děti i zdravotníky. Proto je potřeba znát zákon i metodiku. A taky mi neváhejte napsat, pokud narazíte na nějaký problém v nemocnici, když, a to nikomu nepřeju, tam budete muset být se svým dítětem. Udělám, co budu umět, abych pomohla. Pište ale prosím do nemocnic taky pochvaly. Spousta lidí svou práci dělá srdcem a skvěle.