Překvapivé setkání v Kanadě. S Pirátem Petrem

Další osobní dopis Olgy Richterové, místopředsedkyně Parlamentu za Piráty.

Na zahraniční cesty jezdím minimálně. A pokud, využívám čas na maximum. Přiznávám, že i kvůli případným kritikům (vždycky se najdou) si přidávám do programu navíc další setkávání a rozhovory a prohlídky inspirativních míst a zařízení. Ať si odvezu co nejvíc podnětů, nových pohledů na řešení problémů, které trápí i nás doma. Zajímá mě, co je přenositelné a k užitku v našem prostředí.

A přesně taková, naplno nabitá, byla i moje nedávná cesta do Kanady. Ano, zajímalo mě, jak si vedou naši krajané, jak se v Kanadě daří zvládnout předškolní péči o děti, jak zajišťují dostatek míst ve školkách, jak funguje sociální systém, prostě hlavně moje témata i témata sociální výboru, se kterým jsem tam byla. Podělit se ale s vámi chci o něco jiného. Potkala jsem tam totiž Petra.

Bylo to překvapení. Petr je Pirát, pracuje pro Kanadskou centrální banku, a potkali jsme se během setkání s krajany na ambasádě. Vyprávěl mi, jak se po nocích připojuje na jednání finančního týmu a zahraničního odboru Pirátů a Evropské pirátské strany, a musí, kvůli časovému posunu vstávat ve 2 ráno. Pak jde druhý den normálně do práce. Také že o nedělích vaří polévku pro lidi bez domova v Shepherds of Good Hope. To je jedno z nejnáročnějších zařízení, která jsem při návštěvách různých služeb viděla. Lidé bez domova se zde mohou vyspat, jsou, když je potřeba, pod dohledem zdravotních sester, a jsou většinou úplně sjetí, pod vlivem drog. Často v takovém stavu, že působí jako v bezvědomí. To z Česka v tolika lidech na jednom místě neznám.

Petr mě zaujal hlavně tím, jak přirozeně občansky aktivní je, jak dokáže spojit a skloubit náročnou práci v bance, spolupracovat s Piráty přes půl zeměkoule v pro něj nepříjemný čas a ještě pomáhat lidem na dně. Dělá to tak nějak samozřejmě, bez chlubení nebo naopak studu a zdrženlivosti. Přijde mu to úplně přirozené. Zajímalo mě, proč.

Má vztah k dobrovolnictví asi trochu bytostně daný, ale zároveň má dobré podmínky. Jak v práci, tak od Pirátů, kteří spolupráci na dálku snadno umožňují. Tím udržuje i kontakt s domovem. Cítí se pořád doma vítaný. A takový souběh pak nese ovoce. Jeho velkou devizou, jak mi došlo, je to, že z té velké dálky má nadhled. To jsem pocítila i během té krátké cesty na sobě, jak získávám nadhled a rozumný odstup od toho a nad tím, co u nás doma vypadá jako velký problém. On to leckdy samozřejmě i je velký problém, nezmenší se, ale změna optiky jeho nazírání je přínosná, protože dokáže odkrývat další řešení. Třeba i tvořivější. Nadhled umožňuje i to, že Petr si nebere cokoli v politice, i v tom, co Piráti řeší, tak osobně. To je pro mě výzva. Pokoušet se neustále nahlížet jevy a problémy jakoby zvenku, nebát se svých emocí a být si vědoma toho, že když je člověk příliš ponořený uvnitř, právě nadhled pomáhá.  

A  co vy? Funguje vám nadhled k pochopení nebo k posunu pohledu na věci? Zajímají mě vaše tipy, jak si nadhled udržet.

Vaše Olga