Vánoce, konec roku, přirozeně bilancuju a zároveň se dívám dopředu. Každý máme nějaká přání, po něčem toužíme, chceme někomu blízkému udělat radost, protože obdarovávání je vždycky nejvíc. Já sama mám a osobně můžu mít na 1000 přání. Běžná i mimořádná. Ale stejně jedno přání převyšuje všechno to, co se děje v pěně dní. A řeknu ho nahlas: Ať si umíme reálně představit svět bez ruské totality a bez jedovatých chapadel, skrze které ovlivňuje téměř všechny evropské země.
Přeji si, ať po konci Putinova režimu – a ten určitě přijde – přestane fungovat síť rozpínající se od nových politických subjektů typu Hnutí Generace až po staré dinosaury Zemana a Klause. Budeme pak mít mnohem víc prostoru řešit skutečné výzvy budoucnosti. Povede se nám mnohem snáz řešit velmi neblahá čísla týkající se například ohrožených dětí. To, že stoupá počet dětí odebíraných z rodin, ačkoliv porodnost výrazně klesla, a stejně tak to, že stále víc mladých lidí nedokončí školní docházku, je prostě lidská i ekonomická tragédie.
Uvádím tyto neblahé trendy spjaté s dětmi, mladými lidmi, protože oni jsou budoucnost celé společnosti. A my je zanedbáváme.
Neumíme se soustředit na tyhle zásadní, úplně primární výzvy ve vzdělávání, zdravotnictví, v rozdílech mezi jednotlivými regiony, protože máme plné ruce práce s tím, abychom udrželi naše demokratické směřování. Abychom čelili obrovské invazi falešných účtů na sociálních sítích, hybridním kampaním plným lží, ať už o jednotlivých politicích nebo o souvislostech k válce na Ukrajině, strašení o mobilizaci, snaze vykreslit Ukrajince, co nejhůře, snaze negovat všechno, co jako Evropa děláme. Je to soustavný, cílený a plánovaný útok nepřátelského státu proti naší svobodě, stylu života a hodnotám. Prostě a jednoduše: už roky trvající hybridní válka.
Tenhle vánoční dopis může působit nezvykle. Přiznávám.
U nás pečeme cukroví, zdobíme stromečky, zpíváme koledy a těšíme se na kouzlo tiché noci. Na natěšené oči dětí, jejich radost nejen z dárků, ale z celkového pocitu sounáležitosti, domova, kdy jsme všichni pospolu, užíváme pohody, míru, svátků.
A přitom na Ukrajinu dopadají bomby. Na jejich města, rodiny, děti. Kousek od nás. V Sýrii skončila desítky let trvající Ruskem podporovaná krutá diktatura a neví se co tam bude dál. V Gruzii tisíce lidí demonstrují za proevropské směřování země, za udržení demokracie a samostatnost bez ruských loutkovodičů. A v Rumunsku museli zrušit první kolo prezidentských voleb kvůli vměšování cizí státní moci, zejména přes TikTok. Podle jejich informací šlo o Rusko a Čínu.
I proto všechno je mým vánočním přáním, ať si umíme představit budoucnost bez Putinova Ruska.
I tato totalita se zhroutí, stejně jako Asadův režim - jednou se to stane. A může to být stejně rychlé.
Nedělám si nerealistické naděje, že by pak okamžitě Rusko bylo normální demokratický stát, ale budou mít alespoň nějakou dobu tolik potíží sami se sebou, že utlumí vměšování do záležitostí jiných států. Dojdou jim kapacity i peníze.
A stejně jako si musíme budoucnost bez Ruska představovat my, představuje si ji i řada dalších zemí, které jsou dnes součástí Ruské federace. A možná se osamostatní, nebo se spojí do jiných celků. Kdo ví.
Za mě má zkrátka smysl připomínat, že nic není dané navěky. Ani demokracie, ani totalita.
Jenom v demokracii se ale postupně zlepšují podmínky pro jednotlivce. Jenom demokracii se daří postupně měnit vše, co trvá dlouho a vyžaduje spoustu mravenčího úsilí, aniž by přitom byla pošlapána práva jiných. Za mě zkrátka nic lepšího neznáme. Totality vždy jedou přes mrtvoly.
Tak šťastné, veselé, a nadějeplné.
Vánoční čas je i čas Naděje. Píšu s tím, že toto se jednou stane. A naděje, že to bude dostatečně brzy, dodá sílu vytrvat ve všech důležitých oblastech. Nám všem.
S nadějí, Vaše Olga