Poslední týdny dostávám pozvání do řady televizních debat. Vždycky mě rozesměje, když někde slyším, že se o Pirátech moc nemluví, a během jednoho týdne odjíždím do Událostí komentářů České televize, pak na CNN Prima News do pořadu K věci a v neděli do Otázek Václava Moravce.
Hodně lidí si myslí, že prostě dorazím do studia, před tím ještě tak do maskérny, a jdu povídat. Zdánlivě to tak je, ale já nejsem ten typ, který dokáže jet do debaty bez přípravy. Vždyť mám reagovat na leckdy poměrně odborné otázky, jindy zase jde o velmi rozsáhlý soubor témat a netuším, co vše přijde na přetřes. Musím se připravit. Všimli jste si, že málokterý politik řekne - já nevím? Tak nějak se očekává, že víme všechno, minimálně k aktuálnímu dění. Přitom “všechno” to být stejně nikdy nemůže. Jenže je zvykem, že prostě odpovíme. Někdo řeší občasnou neznalost tím, že něco plácne, a je mu to jedno. Jiný dlouze mlží, neodpovídá na otázku a zkouší odvést řeč. A další třeba sebevědomě zalže.
Chci být co nejpřesnější, vyjadřovat se srozumitelně, a zároveň, a to přiznávám, mám potřebu vysvětlovat i další, související okolnosti. Mně přijdou důležité, ovšem někdy jednoduchou odpověď prodlouží a také znejasňují.
A někdy odpověď zraje. Jenže na proces zrání není v médiích čas. Je třeba odpovídat hned. Umět si předem představit otázky je dobrý trénink. Jenže pak jsou dny, kdy se semele něco dost překvapivého. Třeba když premiér tak potupně odvolal Ivana Bartoše, že tím Piráty vyšoupnul z vlády. A neudělali bychom to jinak, jen nebylo snadné hned odpovídat na všechny souvislosti. A myšlenky, stejně jako odpovědi, uzrávají. Včetně poučení. Každá krize navíc přináší poučení pořádnou porci.
A moje odpověď i poučení je, že jsme byli důvěřiví a slušní. Co tím mám na mysli? Zejména dodržování pravidel. Velmi tvrdě jsme na jednáních vyjednávali a prosazovali program pro naše voliče. Ať už šlo o zvýšení rodičovského příspěvku, respektive dorovnání jeho stále klesající hodnoty, zajištění dostupného bydlení v podobě řady cihel programu Bydlení pro život, nebo možnost předčasného odchodu do důchodu pro lidi v náročných profesích (ta ve vládním návrhu důchodové reformy, kterou jsme schvalovali, byla). Ale ten boj, někdy rozmíšky, někdy hodiny a hodiny dohadování, jsme veřejně neventilovali. Výsledek? Pak nebylo tolik vidět, co všechno jsme vyjednali, pak je snazší, aby si ostatní naše výsledky přivlastňovali (takové eDoklady například). A jiní úplně klidně řadu věcí veřejně ventilovali.
Jednoduše: uplynulá vládní zkušenost nám ukázala, že musíme přitlačit a bojovat tvrdě za občany i v popředí. Myslet i na to, že je důležité to ukázat. Slušně, korektně, ale pevně, tvrdě. Staré struktury jsou strašně silné. My chceme modernizovat Česko, a dá se přitom i dost ušetřit. Připomínám více než miliardu na digitalizaci stavebního řízení, kterou usiloval ušetřit Ivan Bartoš. Naopak k modernizaci nalistujte ekonomickou mapu Pirátů Republika v pohybu a stejnojmenný podcast.
Ale to jsem odbočila, i když to souvisí. Každé takové vystoupení před kamerami je totiž vystoupení před vámi, kteří se díváte a posloucháte. Proto cítím velkou odpovědnost a zároveň je fascinující sledovat, co všechno se ve mně děje, jak se mění dynamika podle toho, kdo je se mnou ve studiu, jak odpovídá, reaguje, a v neposlední řadě i podle toho, co říká a jak se ptá moderátor nebo moderátorka.
Ten mix dohromady je obrovská škola naslouchání, rychlé orientace, schopnosti reagovat, a to všechno v přímém přenosu, všechno je odhalené a vidět. Píšu to takhle dopodrobna, protože si nejsem jistá, jestli si každý uvědomuje, jak pozoruhodné i děsivé to může být zároveň. Nejsem showmanka, záleží mi na věcech, o kterých mluvím, nechci zbytečně udělat chybu a zároveň vím, že je to příležitost vám říct, co děláme, a že to děláme pro vás.
A jak se daří vám, když mluvíte před kamerami, na mikrofon, před lidmi? Jak se při tom cítíte? A pomáhá vám příprava, nebo vás brzdí? Napište mi,
Vaše Olga