Vítám vás u dalšího osobního dopisu Olgy Richterové, poslankyně za Piráty.
Co se pro dnešní mladé změnilo v oblasti bydlení?
Víte, s čím se v posledních týdnech stále častěji setkávám? Při rozhovorech s lidmi, v kampani, ale i docela náhodně. Je to vždycky podobné: Dobrý den, vy jste Olga Richterová? Já: Ano. A pak se nejen mladí lidé ptají, jestli si někdy budou moct dovolit vlastní bydlení. Že rodiny s dětmi žijí v malých bytech, protože větší si prostě nemůžou dovolit. A starší lidé se bojí, co bude s celou zemí, s nimi samotnými nebo s jejich blízkými, když začíná být k neuplacení i nájem.
Přijde mi, že to tu za mého života prozatím nebylo, nebo alespoň ne v takovém rozsahu. Že následující generace vnímá, že už nedosáhne na to, co jejich rodiče, že to pro ně nejspíš bude horší. Je to pro celou společnost nový stav, nepříjemně naléhavý, protože jak plánovat, jak pokoušet se o rodinu, jak snít o životě, když chybí základní jistota? A bez spolehlivé vyhlídky na dostupné bydlení se může rozložit celá společnost. A to se nesmí stát.
Stabilní bydlení je jedním z pilířů fungující společnosti
Když lidé nemají zajištěné to základní, stoupá řada negativních jevů. Například: zvyšuje se sociální napětí a nerovnost, roste chudoba a bezdomovectví, zhoršuje se zdravotní stav populace, klesá sociální mobilita a možnost vzdělávání a narůstá kriminalita.
A historicky existuje řada příkladů, kdy bytová krize přispěla k sociálním nepokojům. Hypoteční krize v USA v roce 2008 vedla k masovým vystěhováním, a to potom přispělo ke vzniku hnutí Occupy Wall Street a prohloubení sociálních rozdílů. V roce 2005 byly velké nepokoje v Paříži. A jedním z faktorů byly špatné bytové podmínky na předměstích. To nebezpečí je reálné, pokud s dostupností bydlení i my něco rychle neuděláme, tak může bytová krize fungovat jako spouštěč širších sociálních problémů.
A právě proto se bydlením tak podrobně zabýváme. I proto jsme s Ivanem Bartošem tolik tlačili zákon o podpoře bydlení, který jsme připravili a pak se snažili zabránit jeho osekání, zejména ze strany ODS. A ano, pořád mě to štve. I proto pokračujeme a nabízíme reálnou cestu, jak posunout celou zemi a zajistit nové domovy pro 200 tisíc lidí. Jde o budoucnost.
Jenže Česko přešlapuje na místě - roste jen zdražování
O nedostupném bydlení jsme mluvili s Ivanem Bartošem a Petrosem Michopulosem v podcastu zde. Nabízím k tomu ještě jedno smutné srovnání. V roce 2000 bylo podstatně levnější koupit si nemovitost, než dnes. Na čem je to vidět? Na průměrné mzdě.
Abychom co do možnosti koupit si byt či dům byli (z pohledu průměru, celé společnosti) stejně jako v roce 2000, museli bychom nyní brát v Česku v průměru 80 tisíc korun měsíčně. Ve skutečnosti ale byla průměrná mzda loni (v r. 2024) 46 tisíc Kč. V roce 2015, kdy už docházelo k rychlému zdražování nemovitostí, už by průměrná mzda ve vztahu k roku 2000 a stejné koupěschopnosti činila 64 tisíc korun měsíčně. Šlo zkrátka o dost rychlý propad. Co to znamená zejména pro mladé? S takhle rapidně se snižující kupní silou si bydlení nikdy nekoupí a zažívají jen zhoršení.
Co to znamená pro fungování celé společnosti? Dříve na nákup standardního bytu přitom stačila průměrná mzda. Vesměs lidé dostali hypotéku, dalo se to prostě třeba s podporou rodiny složit dohromady. Aktuálně ale potřebujeme cca 80 tisíc měsíčně s tím, že kupní síla ve vztahu k nemovitostem klesla všem, takže bez výrazné pomoci rodiny, popřípadě dědictví, už potřebné peníze na koupi bytu složí málokdo.
Proč se to stalo? Příčin je několik
Po roce 2008 se propadla výstavba nemovitostí. Po globální ekonomické krizi chyběly peníze, přibylo množství regulací a prodlužoval se stavební proces. V důsledku toho nebyly postaveny vyšší desítky tisíc bytů, které na trhu nyní chybí. Roste počet takzvaných single domácností, tudíž méně lidí bydlí pohromadě a v jednom bytě je menší průměrný počet rezidentů. Další důvod: Češi investují do “cihel”. A takový celospolečensý důraz na investice do nemovitostí, namísto do jiných, často výnosnějších, aktiv, zvyšuje cenu nemovitostí. Přispívá také špatně nastavená motivace na úrovni samospráv. Když se někde staví, má z toho město jak politické i ekonomické náklady. Část starousedlíků nechce nové sousedy, nová výstavba zároveň znamená nové výdaje pro město, ale tyto výdaje a politické obtíže současné nastavení daní dostatečně nekompenzuje. Proto máme v programu řešení: DPH z výstavby bytů půjde do rozpočtu právě té obce, kde se staví.
Více najdete v našem programu.
V programu jsou detaily včetně toho, jak vypneme zbytečné regulace a otevřeme zóny rychlé výstavby bydlení.
Jednou z možností jsou greenfieldy
Inspirovali jsme se tím nejlepším ze zahraničí – z Německa, Nizozemska, Anglie, Dánska. Tam dokázali vytvořit celé nové čtvrti, kde se lidem dobře žije. Postavené najednou, leckdy na zelené louce, promyšleně, moderně a s ohledem na všechny možné potřeby, které máme. Představte si, máte školku za rohem, obchod v přízemí a do práce se dostanete metrem. A běhat se dá támhle na oválu, kousek za domem. Fotbálek? Na velkém i malém hřišti. V létě je horko? Můžeme se vykoupat v přírodním koupališti s biologickou čistírnou. A vedle v rákosí jsou i ryby.
Proto chceme vytvořit zóny se zrychlenou výstavbou – místa, kde se nebude čekat roky na povolení, ale kde se začne stavět rychle a chytře. Chceme v několika největších městech otevřít akcelerační zóny pro výstavbu bydlení s automatickým právem stavět byty s jednoduchým a rychlým povolením. Nejlépe se zaměřením na vznik čtvrtí krátkých vzdáleností a energetickou soběstačnost. Já vím, dnes se staví i přímo ve městech. Ale výstavba “po kouscích” není všespásná. A stále zůstává to, že byty jsou drahé.
K tomu směřuje poslední věc, kterou bych vyzdvihla. Chceme zavést vyšší zdanění majetků občanů nepřátelských zemí a jejich firem, aktuálně jde ovšem zejména o Rusko. 68násobnou daň z nemovitosti (ano, je to symbol) má s výjimkou pro disidenty a uprchlíky před režimem platit jak občan nepřátelského státu, který nemá trvalý pobyt na území ČR, tak i firma s těmito vlastníky. Podezřelé ruské peníze jsou totiž další aspekt, který je potřeba zkrotit.
Developerský projekt na předměstí Kodaně.
Dostupné bydlení jde ruku v ruce se založením rodiny
A my máme plán, jak bydlení v Česku učinit dostupnější. Vím, že to nebude jednoduché. Po letech stagnace ale Ivan Bartoš výstavbu ve spolupráci s obcemi rozjel. Předchozí vláda ANO začala stavět zhruba 400 bytů. On 5000. Jedním z pilířů jeho plánu jsou nová regionální centra na podporu investic do bydlení. Pomáhají obcím s projekty a o jejich pomoc byl za dob jeho ministrování veliký zájem.
A proto stačí navýšit podporu a i výstavba ve spolupráci s obcemi se může rozjet ve velkém. A co vy s tím? Dál nás můžete podpořit samozřejmě ve volbách. Podpořit nás dále můžete i peticí „Chci domov svůj”. Krize bydlení se totiž týká nás všech. A my chceme posunout Česko dopředu a z těchto potíží se jako země dostat. Obavy spousty lidí jsou opodstatněné - pro lepší budoucnost je proto potřeba nejenom jasný plán, ale i silný mandát ho prosazovat.
Pokud máte otázky, sem s nimi.
Vaše Olga
