Vítám vás u dalšího osobního dopisu Olgy Richterové, poslankyně za Piráty.
Juchelka otočil. A to je důkaz, že na nás záleží
Před pár dny jsem vám psala blog o tom, jak ministr Juchelka chce protlačit svou důchodovou „reformu nereformu” zrychleně. Deset dní na připomínky. Žádné vyhodnocení dopadů. Prostě to protlačíme, než si někdo všimne. Deset dní na to, aby odborná veřejnost zhodnotila zákon, který se týká důchodů? Který zvýší výdaje o 127 miliard korun ročně. Proč ten spěch? Protože když se na to někdo podívá pořádně, zjistí, co to ve skutečnosti je: krádež budoucnosti.
A víte co? Otočil.
Tlak funguje
Pod tlakem médií, odborné veřejnosti i nás ministr Juchelka ustoupil. Bude se počítat, kolik nás ta jeho „nereforma” bude skutečně stát.
Národní rozpočtová rada totiž označila původní záměr odbýt připomínky a nehodnotit dopady jako „nešťastný a zbytečný“. A měla pravdu, podívala se pořádně.
Tohle je důkaz, že tlak veřejnosti má smysl. Když se lidi ozvou, když média dělají svou práci, když odborníci mluví nahlas – politici musí poslouchat.
Ale nebudeme oslavovat předčasně. Proč?
Pravda je horší, než jsme si mysleli
Pamatujete si na těch 127 miliard ročně, které to bude stát navíc? To bylo číslo od ministerstva. A přišlo mi šílené.
Ekonomové teď ale říkají: může to být 150 až 200 miliard ročně
Ano, až tak moc. Po náběhu za 20 až 25 let může být rozdíl mezi příjmy a výdaji na důchody o 150 až 200 miliard horší než doteď. To je skoro dvojnásobek toho, co přiznává ministerstvo.
Vladimír Bezděk, důchodový expert a prezidentův poradce, to řekl na rovinu: „Je pro mě naprosto zásadní, zda návrh ministerstva práce bude obsahovat hodnověrnou odpověď na otázku, odkud budeme tyto nové výdajové tituly v řádu 150 až 200 miliard korun ročně po náběhu za 20 až 25 let financovat.“
A to je přesně ta otázka, kterou si musíme položit my všichni. Odkud takové peníze každý rok vezmeme?
Co se (ne)změnilo
Ministr Juchelka sice ustoupil v procesu, ale v záměru ne. Jen ho posunul.
Pořád chce zastropování věku, rychlejší valorizaci oproti dnešku a vyšší výhody pro pracující důchodce. V rozsahu, co jiné země nemají. Protože jeho nezajímá, kde na to vezme. Ví, že dopady udeří až kolem roku 2035 a dál.
Účinnost zákona navíc posouvá na rok 2027. Náběh tedy bude o rok později. Co se tím ale mění?
Největší změna se neprojeví dřív než za 4 roky. Důchodový věk se stejně bude postupně zvyšovat na 65 let až do roku 2030. Takže ten spěch je úplně zbytečný. Chtěli to protlačit rychle, aby mohli říct “„dali jsme vám víc” před komunálními volbami. Ale realita je taková, že nic z toho společnost několik let nepozná. Ovšem pak přijde problém.
Chceme důstojné důchody i pro dnešní třicátníky. Co to znamená pro vás?
Třeba pro paní Alenu. Jako příklad. Aleně je třicet pět let. Platí daně, platí sociální pojištění. Každý měsíc jí z výplaty odejde skoro třetina na to, aby se jednou dočkala důchodu. Jenže teď jí ministr Juchelka s premiérem Babišem říkají: nejspíš se ho nedočkáš. Dozvídá se, že:
👉 Dopady Juchelkovy „reformy” mohou být horší než 127 miliard – možná až 200 miliard ročně
👉 Vláda ustoupila tlaku a „reformu” odložila – to je dobrá zpráva, ale neřeší to podstatu
👉 Výsledky této zbytečné změny zdánlivě nepocítíme roky – ale dluhy porostou hned, i když postupně
A ta nejdůležitější otázka pořád visí ve vzduchu: Odkud vezmeme 150 až 200 miliard ročně?
Odpověď je jednoduchá: Od nás všech. Znamená to vyšší daně, nižší a omezené sociální služby nebo výdaje na zdravotnictví a v budoucnu důchod, se kterým se nedá vyžít.
Tlak má smysl, ale musíme pokračovat
Juchelka otočil. To je vítězství. Ale jen částečné.
Pořád platí, že tahle „reforma” je populistické rozdávání peněz na úkor naší budoucnosti. Pořád platí, že sedmdesátník bude vydělávat dvakrát víc než třicátník. Pořád platí, že demografický problém se prohlubuje.
Jediný rozdíl je v tom, že teď o tom budeme moci debatovat. Odborníci se k tomu budou moci vyjádřit. A my budeme mít čas se nejen ozvat, ale Juchelkovo rozhodnutí prosadit „reformu směrem nazpět” změnit.
To je přesně ten důvod, proč jsme říkali, že má Babiš chybně priority a potáhne nás do minulosti. A proč je skvělé být hlasitý.
Když se lidi ozvou a odborníci protestují, i politici Babišova typu musí poslouchat. Když média dělají svou práci, vláda nemůže krást budoucnost nás všech pod rukama.
Ale nestačí to. Musíme pokračovat. Musíme se ptát: odkud vezmeme ty peníze? Proč zvýhodňujeme jednu generaci na úkor druhé? Proč neřešíme skutečný problém?
Existuje totiž lepší cesta
Juchelkova cesta vede do zadlužení a k následnému kolapsu systému důchodů. Ale existuje i jiná možnost.
My Piráti navrhujeme reformu třetího pilíře – penzijních fondů. Skutečnou reformu. Snížení poplatků na polovinu. Rozvázání rukou fondům, aby mohly víc investovat do živých aktiv, která skutečně vydělávají.
To není rozdávání peněz, které tady nejsou. To je stavění systému, který nám skutečně pomůže.
Protože my nechceme, abyste v sedmdesáti museli žebrat o přivýdělek. Chceme, abyste měli důstojný důchod, na který jste celý život pracovali. Proto jsme předložili konkrétní legislativu - změnu penzijních fondů. Už loni v květnu. Nyní po volbách opět. Řešíme penzijní fondy reálně, ne jen ve slibech. A to i dnešní mladí a rodiny. Ti, kteří nevěří, že na jejich důchody vůbec bude.
Vaše Olga