Všechno se mění. Koloběh života politické strany se nevyhnul ani Pirátům - Ivan Bartoš jako předseda skončil. Po 15 letech. A začíná Zdeněk Hřib.
Upřímně? Poslední týdny byly tedy obrovská jízda. Fakt. A troufám si říct, že teď už završená změnou, která bude mít dopad na historii české politiky. Nepřeháním. Buď se nám podaří v čele se Zdeňkem být srozumitelní, přitažliví, jasní a uspět: a já věřím, že to dokážeme - ostatně už se hlásí mnozí noví lidé se zájmem o členství - nebo padneme k dnu. Skončíme. A to nechci. Proto udělám pro úspěch středové a liberální politiky bez zbytečného ideologického nánosu všechno, co umím. Chci, aby se moje děti jednou nestěhovaly z Česka pryč.
Koloběh života (nejen) v politice je neúprosný
Myslím zároveň na všechny ty roky, kdy Ivan vstával, co vím, velmi brzy ráno. Úplně ho vidím, jak čte monitoring médií, aby měl představu o tom, co se aktuálně děje, co každý z nás tematicky řeší, a případně se doptává, aby byl sladěný se svým týmem. Aby obsáhl, pochopil a osvojil si jednotlivá témata. A to všechno v tempu, kdy skoro nemáte víkendy, protože chodíte do televizních debat, měsíčně dáte stovky mediálních výstupů, příprav, v pozici šéfa strany uhlazujete vnitřní spory - a navíc měl k tomu všemu tři roky ještě roli ministra. Pravdu? Vydržel neuvěřitelně dlouho. Dovedl nás dvakrát do Sněmovny a hlavně do nejvyšší politiky bez jakýchkoliv peněz od zákulisních hráčů. Právě to nám umožňuje dělat službu veřejnosti jen podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nezatíženě. A JE to zásluha Ivana, že tohle od začátku nastavil bez jakýchkoliv kompromisů.
Předávání kormidla, pomyslné i skutečné na pódiu během převolby, bylo plné emocí a taky pocitu vděčnosti. Žiju v zemi, kde je tohle možné. Jen si to vezměte.
Jeden talentovaný mladý kluk se dá na trnitou cestu do vrcholné politiky poté, co policie zmlátila mladé lidi na Czechteku v r. 2005. Vybuduje organizaci, která postupně mění českou politickou scénu: Babiš nezískal 2017 v parlamentu jasnou většinu. Musel na každý zákon shánět hlasy. Třeba superhrubou mzdu zrušil s ODS a SPD 🙂. Ale právo na digitální službu jsme zase prosadili my. A zabránili jsme i vstupu Rosatomu do tendru na Dukovany. Připomínám to proto, že zásluhy Ivana Bartoše jsou mnohem dalekosáhlejší, než se někdy říká.
A teď? Naše aktuální pirátská posádka už prosadila 8 protikorupčních zákonů a opatření jenom během tohoto volebního období. Jako příklad dám, že díky nám Pirátům, a Jakubu Michálkovi jmenovitě, musel Babiš prodat svoje mediální domy. Nechtěl, ale musel. Mediální magnát v politice je totiž fakt nebezpečná kombinace vlivu a moci. Zkrátka si jsem jistá, že česká demokracie je i díky nám o kus odolnější. A na to jsem hrdá.
A po tomhle všem Ivan nyní předal kormidlo. A Zdeněk není Ivan. Je jiný. Pochopitelně.
Zdeňka znám dlouho. Někdy slýchám, že na spoustu lidí na první pohled nepůsobí úplně příjemně. Ano, i když si to úplně nemyslím, tím se od Ivana liší. Přitom naživo je fakt vtipnej 🙂.
Ale okamžitě mě napadá, a to může být překvapivé, jedna jejich důležitá vlastnost. Společná. Oba hledají, o co člověku, který si stěžuje nebo má nějaký podnět či problém, doopravdy jde. Právě tahle vlastnost totiž umožňuje hledat skutečné řešení.
Tuhle Zdeňkovu stránku mi ukázala hned naše první praktická spolupráce před lety: šlo o programové stanovisko v oblasti porodnictví.
A moc mi na tom záleželo. Do sněmovních voleb 2017 jsem připravovala programový bod věnovaný péči před porodem, během porodu a v šestinedělí. Na základě dat Světové zdravotnické organizace a nejlepší prokázané praxe. Ale ne úplně v souladu s tím, co bylo tehdy v Čechách běžné. Mimochodem i v této oblasti se věci postupně hýbou a jsem za to moc ráda. Každopádně Zdeněk jako náš garant pro oblast zdravotnictví měl znalosti ze svého klasického studia. A co mě potěšilo, návrh programového bodu ho zaujal navzdory tomu, že nebyl v souladu s jeho osobními volbami. Viděl, že zdroje dat a studie jsou v pořádku, a že principiálně jde o liberální postoj, důsledně uplatňující princip svobodné volby a osobní odpovědnosti.
Dodnes, a to jsem v politice zažila leccos, si stojím za tím, že tohle není běžné. Umět odstoupit od své osobní preference a chtít hájit svobodu lidí vybrat si i něco dost jiného, než bych si zvolil já sám. Chci zdůraznit, že od té doby se debata o porodních asistentkách jako vysokoškolsky vzdělaných zdravotních pracovnicích výrazně posunula. Tehdy jsme byli první, kdo dal politické stanovisko. A sice, že je-li možný samostatný výkon této profese v zahraničí, klidně už v sousedním Německu a Rakousku, máme se o tom bavit i u nás. Ostatně teoreticky by to měla umožňovat Evropská směrnice.
Já aktuálně věřím, že se povede posunout i téma chybějící péče v šestinedělí. Jde o praktickou podporu žen. A jsem zvědavá, jak se změní praxe i zákony v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu. My zabojujem 😌.
Ve vztahu ke Zdeňku Hřibovi je ale třeba dodat, že se od oblasti zdravotnictví v posledních letech posunul k řešení městského rozvoje a dopravy. Bezbariérové stanice rostou skoro jako houby po dešti. Pomáhají lidem s handicapem či tě starším, až po ty s kočárky.
Byl úspěšným primátorem Prahy a nyní je jejím prvním náměstkem.
Nemůžeme však jako Piráti změnit úplně všechno, hned, a navíc v koaličním složení rady města. Myslím že většina voličů to ví. Ale to, co změnit můžeme, musíme aspoň zkusit. Zdeňkovi se takhle podařilo ušetřit zhruba 500 000 Kč na každém odjezdovém panelu, který ukazuje příjezdy a odjezdy tramvají na pražských zastávkách. Ano, ty hezké nové elektronické informační tabule mohly být zdrojem stovek tisíc korun navíc pro bůhví koho. A nejsou.
Je to jeden příklad, který bude generovat úspory na roky dopředu, jak se budou tabule postupně měnit, a každá bude o půl milionu levnější, než kdyby v politice nebyl Zdeněk Hřib. A to se počítá.
Samozřejmě, každý jsme nějaký. Já Zdeňka poznala jako hodně cílevědomého až tvrdohlavého člověka. A současně takového, co si to umí odmakat. O víkendu 9. listopadu se tyto jeho vlastnosti zúročily a podařilo se mu prosadit velké zjednodušení vnitřního fungování Pirátů. Možnost, abychom se soustředili na srozumitelnost navenek. Byli jasně čitelní. Abychom dodali skutečné změny v modernizaci naší země. Protože si už nebudeme házet klacky pod nohy komplikovaným vnitřním fungováním.
Ano, jsou lidé, kteří kvůli tomu odejdou. Jakož i kvůli důslednému “vycentrování”. Ale zase jiní se hlásí. Koloběh života i politiky pokračuje. Politické strany jsou jako jiné živé organismy, někdy dýchají ztěžka, jindy přešlapují na místě, a ještě jindy se jim po zdánlivě nekonečném období tréninku podaří překonat důležitý milník.
Za mě byl takovým milníkem právě nedávný sjezd, kde dostal Zdeněk mandát prosadit vnitřní změny. A tím zároveň, jeho slovy, vycentrovat naše směřování.
Jsem zvědavá, co přijde teď, protože v politice není nikdy nouze o překvapení. Radost ale mám z toho, že i když některé situace bolí, jsme živí, dýcháme a víme, že to děláme pro svobodnou, vzdělanou a prosperující Českou republiku. Zemi s budoucností. V takové chci žít i s dětmi a jednou vnoučaty.
A proto se leccos snažím zvládat s nadhledem asi tak, jak na to budeme koukat po 10 nebo i po 20 letech. V době, kdy už politiku budou dělat jiní. Co myslíte?
Vaše Olga