Terezie je vytrvalá, systémová, laskavá. Nebojí se konkrétní praxe. Vychází z potřeb daných lidí. A už desítky let jde takovou cestou. Každý, kdo by měl v rodině dítě se speciálními potřebami, někoho s postižením, by myslím chtěl takovou podporu, jakou prosazuje právě Terezie.
Proč navrhuji Terezii Hradilkovou k udělení státního vyznamenání České republiky - Medaile za zásluhy? Za celoživotní úsilí o důstojný život jak lidí s postižením, tak pečujících o ně. Její životopis mluví sám za sebe.
Dětem s postižením a jejich rodičům se jako dobrovolnice věnovala už před rokem 1989. V demokracii se pak zasadila o založení prvních středisek rané péče – ty se věnují právě rodinám dětí, které se narodily s postižením a jejich rodiče se rozhodli vychovávat je doma. Od r. 2006 je i díky její legislativní iniciativě raná péče ukotvená v zákoně o sociálních službách jako preventivní služba a rodinám je poskytována zdarma. Díky její osvětové činnosti a podpoře dalších odborných regionálních týmů se raná péče rozšířila nejen po celé republice, ale také na všechny druhy rozmanitých postižení dětí.
Spolupracuje s ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, Veřejným ochráncem práv, Výborem OSN pro lidská práva, Evropskou komisí a s evropskými organizacemi na uplatňování lidských práv lidí s postižením a duševním onemocněním a prosazuje důstojné podmínky pro jejich život ve společnosti. Věnuje se advokacii rovných příležitostí pro lidi s postižením a komunitních služeb založených na sdílené podpoře, vzájemné solidaritě a sociálním začlenění lidí se znevýhodněním a to osobně i profesně, velmi často zcela dobrovolnicky.
V celém jejím životě čtu obrovskou vytrvalost spojenou s empatií, potřebu týmové práce, osvěty, a to, co uvádím hned v úvodu: že vychází z potřeb daných lidí. To je zásadní moment i z hlediska politiky. Neupřednostňuje potřeby “většiny”, ale pokorně směřuje k cílům, které jsou důležité a životně nutné pro ty, kteří by jinak hlas neměli. A zároveň při tom všem nevidí jenom jednotlivce, ale vidí celek.
To je velká výzva pro všechny, co skutečně chtějí k dobrému měnit svět. Včetně mě. Ten mix vytrvalosti, systémovosti a laskavosti je přesně to, co obdivuji a co umožňuje postupovat, vytrvale a roky, k cíli - důstojnému životu lidí s postižením a jejich rodin. A inspiruje nesmírně. Díky lidem jako Terezie máme v politice na co navazovat. A od koho se učit.
A tuhle ideu chci šířit. Proto v květnu organizuju ve Sněmovně promítání filmu “Až vyletí z hnízda”. Tento dokument zachycuje 8 příběhů lidí s postižením, kteří se s pomocí konkrétní sociální služby osamostatnili a žijí běžný život. Ano, i toto je práce těch často proklínaných neziskovek. Díky jim za to.
Inspirace nás nemá zahanbit, ale nabudit a podnítit. Vést k výsledkům. Co nebo kdo inspiruje vás?
Vaše Olga
PS: A kdo by se chtěl promítání filmu ve Sněmovně zúčastnit, napište na info@olgarichterova.cz. Těším se.