Osobně. O práci a po práci.
Jednou za dva týdny posílám osobní dopis o tom, co dělám a proč.
Přihlásit si ho můžete na úvodní straně.
Jsem máma. Podpora rodin je pro mě zásadní
Psala jsem nedávno o síle úchopu. Že to nejsou jenom svaly. Konkrétně? Potřeba silně uchopit podporu rodin. Ano, dnes budu psát hlavně politicky. I když zcela v souladu s experty. Odborníci už léta upozorňují na to, že se stále více rozevírají nůžky mezi počtem starších lidí a lidí v aktivním věku, pracujících. Zkrátka se rodí méně dětí.
Rodina je jako malý stát. Pestrá, přesto může držet pospolu
Ať se aktuálně děje cokoli, blíží se 28. říjen. Výročí státnosti. A rodinné historie tu zamotanost “velkých” dějin často kopírují. Dnes se proto chci svěřit s tím, jak je poskládaná ta moje. Všichni máme něco z babiček a dědů před námi, a jejich babiček a dědů, neseme si genetickou, ale i kulturní informaci, někde v sobě, nějak nás formuje.
Síla úchopu. To nejsou jenom svaly
Olga osobně, a méně o politice - dneska víc na tělo. Pravdu? Je to divoký. Původně jsem chtěla psát o tom, co se děje. Ale toho jsou média a sociální sítě plné. A já taky. Pokusím se ale vyjádřit jinak. Jde o “sílu úchopu”. Co tím myslím?
Stát se pozná v krizi. Myšlenky po povodních a volbách
To nejhorší snad pominulo. Bohužel zemřeli lidé, další jsou nezvěstní, někteří stále věří na “povodňovou konspiraci”. Po počátečním šoku začíná obnova, zjišťování, jak velké jsou škody, pocity beznaděj, ale i síla k nápravě. Život se dříve či později vrátí v normálu. Za velkého úsilí ovšem.
Flexicurity. Odolná společnost, spokojenost a víc peněz
Téma pružnosti a zároveň ochrany na moderním trhu práce probírám se zaměstnanci i zaměstnavateli, personalisty i různými známými, prostě běžnými lidmi léta. Nyní je s tématem změn v zákoníku práce tohle slovo na pořadu dne. Co znamená ta “flexicurity”? A co je výzvou pro to, jak jsme vnitřně ustrojení, pro naši duši, pro naše vnitřní?
Prázdniny jsou pryč. S čím jsem na značkách? 🙂
Nedávno jsem četla, že konec prázdnin a návrat do školy způsobuje stres - jako každá změna. A to, jestli bude návrat do školy pozitivní, nebo negativní, ovlivňují předchozí zkušenosti dítěte se školou a lidmi v ní. No, nejsem už dávno dítě a z politiky jsem na lecjaké zkušenosti zvyklá 🙂 A víte, že se na ten intenzivní pracovní podzim vlastně dost těším?
Věčně hladová nenávist. Ale lásky je víc
Nenávist je věčně hladová. Je jako obluda, která roste každým soustem, tedy slovem, činem, nenávistnou myšlenkou. A v naší realitě je nenávist zmnožovaná na řadě sociálních sítí. Až si jí už nejde nevšimnout.
Ať k sobě máme blíž. Města krátkých vzdáleností, nová vyhláška a má osobní zkušenost
Dneska se chci podělit o to, co pro mě znamená město krátkých vzdáleností. Jsem totiž původně z malé obce, zhruba tisíc obyvatel, v Polabí. A leccos, co funguje v takovéto obci, když tam je škola, obchod a zdravotníci s lékárnou a co jsem jako dítě zažila, platí pro tento pojem. Je to město, kde se lidem žije dobře a zároveň vědí jeden o druhém, nepanuje tam anonymita.
Konzervativci, pokrokáři a vyhraný soud
Napětí mezi lidmi, kteří se změnám brání, a těmi hledícími do budoucna a zaměřenými na přizpůsobení se novému, tady bylo vždy. Stejně jako spor o otázku míry: jaký pokrok je akceptovatelný, a co už “přepne strunu”? Je to i dané vnitřním nastavením každého z nás: někomu se zkrátka lépe přijímá, že “změna je život”. Jiní chtějí víc chránit to, co znají a podle nich se osvědčilo, tedy “konzervovat”. Ale proměna jako taková se nevyhýbá vůbec nikomu: všichni nevyhnutelně stárneme, a stejně tak se nevyhnutelně vyvíjí i svět a společnost.
8 týdnů s dětmi. Jak to pytlíkuju, a co s vedrem?
Začínají prázdniny. Pro děti nekonečné, plné her s bratranci a sestřenicemi, malin u babičky a dědy a bezva výletů, pro nás rodiče osm týdnů, kdy je všechno jinak. Léto je období na které se těším, ale asi jako pro každého pracujícího rodiče menších dětí to bývá dost výzva.